Usnula až kolem třetí hodiny. Ráno se probudila a podívala se na budík. Nevěřícně zírala na černý displej, jakoby nechápala, kam se ztratila červená čísla, která ukazovala čas.

Tak zítra v deset hodin! První schůzka s klientem v jejím prvním zaměstnání. Dostala šanci uzavřít úvěr na 1,5 miliónu. Jen aby to vyšlo! Detailně si promyslela oblečení, líčení a nacvičila řeč. Nařídila si budíka na osmou, aby všechno v pohodě stihla. Do kanceláře půjde o půl hodiny dřív. Naštěstí šéf i kolegové měli jednání mimo kancelář, a tak tam bude sama a v klidu si ještě všechno projde a zopakuje. Raději zesílila zvuk buzení, aby nezaspala. Hlavně aby nezaspala! Nervozitou nemohla usnout. Neustále si v duchu probírala svoji řeč, jak zareagovat na jeho pochybnosti a jakými argumenty odstřelit konkurenci. Usnula až kolem třetí hodiny. Ráno se probudila a podívala se na budík. Nevěřícně zírala na černý displej, jakoby nechápala, kam se ztratila červená čísla, která ukazovala čas. Najednou se vzpamatovala a vystřelila do kuchyně. Při pohledu na kuchyňské hodiny málem omdlela. Ukazovaly 9.40. Vlítla na záchod a chtěla si rozsvítit a nic. Proud nešel. „Sakra, to ale mám smůlu, zrovna dneska museli vypnout proud, proto mi nezazvonil budík.“ Opláchla se ve studené vodě, vyčistila zuby, přelízla si řasy a rty, vlasy sepnula sponou. Hodila na sebe kostýmek, popadla kabelku a vyběhla ze dveří. Ještěže má kancelář tak blízko a nemusí používat městskou dopravu. Když zabočila do ulice, kde sídlila jejich kancelář, hodiny ukazovaly deset. Uf, aspoň přijdu včas, pomyslela si. V tom ji polilo horko, uvědomila si, že zapomněla klíče od kanceláře. Nechala si je vedle kabelky. Jelikož do kabelky, která se jí hodila ke kostýmu, se sotva vešla peněženka a pár šminek, chtěla si je strčit do kapsy u kostýmu. Tam si však strčila jen klíče od bytu. Obrátila se a utíkala zpátky. Vlítla do bytu. Popadla klíče a letěla do kanceláře. Nejraději by se rozbrečela. Všechno měla tak perfektně naplánovaný, a teď předstoupí před klienta udýchaná, zpocená, s neumytou hlavou, absolutně rozhozená. V duchu proklínala svou smůlu, ani si neuvědomila, že kolem ní houkají sirény a řítí se policejní auta, sanitky a hasiči. Když doběhla na roh ulice, zastavila se a zůstala stát jako opařená. Před domem, kde byla nad obchodem Mac Donald v prvním patře jejich kancelář stála auta hasičů, policajtů a sanitky. Mezi sutinami, zvířeným prachem a dýmem pobíhali hasiči a záchranáři.

„Co se stalo?“ zeptala se udýchaně se opodál stojícího člověka. „Prej tam vybuchla bomba,“ odpověděl jí. Zmateně popošla blíž a roztřeseným hlasem se zeptala jednoho z policajtů: „Prosím vás, my tu máme v prvním patře kancelář a já jsem tu měla s někým schůzku, potřebovala bych zjistit, co s ním je.“ „Jo ,slečno, já vás tam teď nemůžu pustit. Nikdo tam nesmí. Zasáhlo to i první patro a to se propadalo do přízemí. Můžu vám jen říct, že čtyři zaměstnanci a pět zákazníků je zraněnejch a jednoho zákazníka to zabilo.“ „A nikdo jinej tam nebyl, myslím před domem?“ zeptala se. „ Ne slečno, jen zaměstnanci Mac Donald a zákazníci:“ Spadl jí kámen ze srdce, když nepřišla včas, její klient odešel.

Vzpamatovala se a zavolala šéfový a vyprávěla jí zajíkavým hlasem svůj smolně šťastný příběh. „No hlavně, že se ti nic nestalo, ještě žes zaspala. Zatím jdi domů, já tam jedu a zjistím, co se stalo,“ řekla jí šéfka.

Vracela se pomalu domů a nevěděla, jestli se má smát, nebo brečet. Prošvihla první schůzku a prvního klienta, ale tím vlastně sobě i jemu zachránila život. Přišla domů, lehla si na postel a teprve teď na ni začala dopadat tíha dnešních podivných událostí. Přála si, aby se jí všechno jen zdálo. Doufala, že se z tohohle bláznivého snu probudí a usnula. Zdálo se jí, jak honí svého klienta po ulicích a on se jí neustále schovává. Ze snu ji probudil telefon. Volala šéfová.“Tak bohužel ten tvůj klient to odnes taky, byl to ten zákazník. Asi když jsi se zdržela, šel do obchodu a chtěl si něco koupit.“ Cítila, jakoby by ji někdo praštil palicí, zatmělo se jí před očima. Šéfová ještě něco říkala o nějakým magorovi, jehož bomby vybuchly už na několika místech, ale ona už jí nevnímala. Položila sluchátko a tupě zírala do prázdna. Nemohla uvěřit tomu, co se stalo. Co to vlastně bylo? Výpadek proudu mi zachránil život, zabil mého klienta. Měla jsem smůlu, která se obrátila ve štěstí, nebo jsem měla štěstí v neštěstí? Tato otázka zůstala viset v prázdnu neuvěřitelného dne.