Ženy celkem často mívají pocit, že jsou v práci a v zaměstnání znevýhodňovány. Ten pocit bývá celkem často odůvodněný, avšak zdaleka ne vždy bývá jeho příčinou přímočarý, primitivní a zlý „mužismus“ jejich kolegů, šéfů či obchodních partnerů. Hledejte za tím spíše mužské rituály: rituály moci, jazykové rituály, sabotážní rituály, doporučuje německá psycholožka, socioložka a konzultantka Silke Fothová ve své knize Rituály čarodějek byznysu (Management Press, brož., 168 str., doporučená cena 260 Kč, z něm. orig. ji přeložil Jiří Pondělíček).

Rituál je často se opakující způsob chování, který praktikují stejným způsobem stejní účastníci při stejných příležitostech. Rituály jsou mocné a prospěšné pro jejich účastníky, avšak nesrozumitelné, nebezpečné, nebo dokonce škodlivé pro ty, kteří se na nich nepodílejí. Rituály upravují, kdo patří k nějakému systému a kdo ne. Proto mají ženy v pracovním životě, a především ve vedoucím postavení, pocit, „jako by nepatřily do party“ – a z pohledu mužů do ní také skutečně nepatří. Ale ne proto, že jsou ženy, nýbrž proto, že se neúčastní rituálů, které upravují přináležitost k systému. Dokud ženy nebudou tyto rituály znát, budou vzdor svým schopnostem, kvalifikaci a výkonnosti vždy tahat za kratší konec provazu než jejich mužští kolegové.

Ženám ale nepomůže, když budou kopírovat úspěšné mužské rituály. Musí si vytvořit vlastní rituály. Zatímco muži mají vybudovány své rituály již po staletí, ženy si prozatím nevytvořily rituály žádné, nebo alespoň ne ty správné. Pro muže je například vytváření profesní sítě něco zcela samozřejmého, je to prostě rituál. Muži o něm nepřemýšlejí, jednoduše ho provozují a mají s ním úspěch.

Silke Fothová vtipně, zábavně – aniž by se uchylovala k laciným feministickým klišé – vykresluje a na základě názorných příkladů a životních příběhů ukazuje obraz tohoto pro ženy občas nemilosrdného světa, v němž by se podle jejího mínění ženy měly stále více prosazovat, avšak jinými, neotřelými způsoby chování, které jsou od přírody dány pouze jim a při nichž zůstávají samy sebou. Ukazuje, po jakých cestách se čarodějky byznysu musí vydat, chtějí-li si vytvořit typicky ženské rituály, které jim pomohou přikouzlit si to, co si zaslouží a přejí. „Rituály jsou mocnější než apely na lidský rozum. Rituály jsou mocnější než jakýkoli rozum. Rituály jsou mocnější než politika.“

Ukázka z knihy:

Kdo si chce získat uznání, musí vyslovit nevyslovené.

Pokárání nevyřeší vlastní problém. Vlastní problém je totiž uznání. Kdo o sobě tvrdí, že by byl lepší šéf, upírá nadřízené uznání. Vaše řízení rituálů tedy musí toto uspořádání obnovit. Jak ? Docela jednoduše, vyslovte nevyslovené. Ženy mají v tomto ohledu jednu výhodu: mají vyvinutější cit pro vše nevyřčené. Často lze nevyřčené formulovat například takto. ,,Dovolte, abych to řekla jasně, rposím. Já jsem tu šéfka, vy jste podřízený. I když budete mít občas na něco různý názor, rozhodovat bdu vždycky já. A tak to také zůstane.,,

Stačí to? Prozatím ano. Kouzlo působí. Muž rozehrávající rituál se na vás nejprve zkoprněle podívá, polkne naprázdno a možná ještě špitne nějakou námitku - to vás ale už nerozhází...