Postávají na písku a každá je jiná. Jako panenky Barbie vyrovnané v regále. Jedna se směje, další mračí, jiná stojí stranou.

Jaké jsou tedy panenky-matky a jejich „výbavička“? Představme si výrazné typy, ať je trochu legrace. Na místo slova „matka“ si prosím v rámci politické korektnosti doplňte klidně „rodič“, „otec“ nebo „pečovatel“. Extrémní mateřská typologie příchází:

Matka eko – bio – vege

Její signální slovo, mantra a zaklínadlo je BIO. Kupuje pouze ekologické pleny, které máchá po nocích v kýblu. Mléko a jogurt dojí sama, aby dohlédla, že nejsou geneticky modifikované. Dětské oděvy, hračky a krémy jsou z konopí. Sama je také obalena do hábitu z čistě přírodních materiálů a nejlépe 2x recyklované biomasy. Kojí každou hodinu do 6 let i déle. Pro novou biosušenku a kus tofu pojede klidně na druhý konec republiky. Na kole. Nikdo u ní doma nesmí jíst maso. Její děti se vyznačují zeleně upatlanou pusou a stejně barevným výstupem na druhé straně. Nesmějí do deseti let nic v čem je cukr, tuk a kuchyňská sůl. Zbývají mořské řasy, kukuřice a tráva. Děti na návštěvách těkají hladově očima a skáčou šipku po čokoládě, čevabčiči a čipsech. V patnácti letech se vzbouří a z kapesného vykoupí uzeniny a cukrárnu. V Mc Donaldu si seženou brigádu. Matka se cítí podvedená.

Matka soutěživá

Její dítě nemá jinou možnost, než být génius. Ona má nastudované tabulky, kdy, co musí dítě zvládnout. A když něco nejde rychleji než podle plánu, propadá panice. Ve třech měsících se pokouší dítě postavit, i když se ještě nepřevalilo. Bere mu plenky, dudlík a učí ho číst. Každý, kdo je v dosahu se vystavuje nebezpečí, že bude vtažen do cirkusového představení, kdy matka práská imaginárním bičíkem a nutí nevyzrálé dítě k předvádění heroických výkonů. Náš Jiříček už to umí! No, tak, předveď, no dělej! Dítě zatvrzele mlčí a provádí opak. Vždyť to tak pečlivě trénovali! Dítě o několik let později začne koktat a z předčasného sezení a stání má problémy s páteří. Matka se cítí podvedená.

Matka kuřačka

Vyznačuje se tím, že celý život nečte nápisy na krabičkách cigaret, neviděla rentgeny rakoviny plic a nepamatuje si už, jaké je to plavat v plodové vodě, být závislý na kyslíku, co přijde trubkou shora a dostávat ho jen s příměsí dehtu a jiných svinstev. Možná, že neumí číst vůbec. Má pocit, že s břichem a cigárkem vypadá cool. Při poslední kontrakci to teda už típne a pak spí. Probere se a jde si na chodbu doplnit nikotin. Pak zjistí, že má dítě. Oslaví to cigaretou. Jednou rukou kouří, druhou kojí. Jednou rukou kouří, druhou dítě koupe, uspává, hraje si. Zapálí si na dětském hřišti. Típne to bábovkou a zahrabe do písku. Nedopalky tu a tam používá místo dudlíku. Její dítě nečte nápisy na krabičkách cigaret. Její dítě, cigaretu v ruce, ji jde navštívit do nemocnice na plicní. Matka se cítí podvedená.

Matka ve stylu „old fashion“

Věří, že všechny vynálezy moderní techniky jsou zbytečné. Touží splynout s přírodou, řekou a horami. Matky našich matek to zvládly (co na tom, že tu a tam – no, dost často - některá zemřela) proto je potřeba vrátit se ke kořenům. Vehementně odmítá tlumiče bolesti. Rodí přirozeně, nejlépe doma s dulou a vonnou tyčinkou. Za nejlepší kočárek považuje starou Inglesinu, kterou nelze složit a je tak prostorná, že na nástup do tramvaje je potřeba 4 lidí. Nechce doma elektronickou chůvičku či podobné ďáblovy vynálezy jako monitor dechu, ušní teploměr, odsávačku. Doma nemá televizi. Její děti si hrají se lžičkou a dřívkem. Místo bábovek mají skořápky od oříšků. Na pískovišti se vrhají po cizích hračkách a cpou je tajně do kočáru. Za první větší kapesné si koupí herní konzoli. Nechápe to, chtěla přece uchránit čistou dětskou duši před přetechnizovaným světem. Matka se cítí podvedená.

Matka plastiková sekretářka

Bývala neuvěřitelně krásná a nic víc k životu nepotřebovala. Dost často u lakování umělých nehtů tak nějak vypne. Kolem je všechno nové, značkové, růžové a umělohmotné. Fosforeskuje, píská a bliká. Dítě si hraje samo. Na sobě má značkové oblečky od Chicco, Anna a Victorie, Mothercare a Benetton. Matka na písku hledá sobě rovné modelky, stojí stranou a rozdává rady, kam skočit pro novou trendy blůzičku. V minikabelčičce má dámský časopis a rtěnku. Občas zapomene dítě na písku. V obchodě žádá hračky typu: „ať ho to hlavně na dlouho zabaví a mám pokoj.“ Mateřství je hračka, zvlášť u kafíčka s kamarádkou. Do školky vozí děti autem, přesto, že bydlí za rohem. Když děti vyrostou tvrdí, že je jejich sestra. Problém je, když přestane být krásná. Pak je z ní protivná nezaměstnatelná stará megera, protože se v životě - kromě vlastní krásy - ničím jiným nezabývala. Matka se cítí podvedená.

Matka hrdinka

Mateřství ji zkrátka naplňuje. Na všechno stačí, jen na sebe moc nemá čas. Jsou tu tři děti a čtvrté v břiše. Nic jiného v životě nechce dělat a než by se vrátila do práce, prorodí se až do důchodu. Každé ráno vstává ve tři a peče bábovku. Vyvenčí dva psy, nakrmí králíčka a dvě kočky. Děti jsou pro ni vším, jen už pomalu neví, které je které. Oblečení se dědí a recykluje. Občas někdo nemá boty, občas někdo nemá čepici. Domácnost trochu připomíná jarmark, všude něco leží a lepí. Většinou na to nakonec zůstává sama, protože partner nevydrží. Ještě, že má ta miminčí internetová fóra, tam se vypovídá. Je zklamaná, vždyť se tolik obětovala pro rodinu. Matka se cítí podvedená.

Matka „je to prostě andílek“

Její dítě je nejhodnější na světě. Nikdy by nikomu neublížilo. Všichni kolem jsou nevychovaní hajzlové, co andílkovi ubližují. Matka okřikuje cizí děti a trhá jim andílkovy hračky z rukou. Když andílek jednu někomu vrazí, jenom se bránil. Občas do mámy praští – „jenom tak laškuje“. Občas si vyřve zmrzlinu či novou hračku – „ví, co chce, což je pro život dobré.“ Z andílka se pomalu stává grázl. Když po matce poprvé plivne, přehlédne to. Když si snacha stěžuje, že jí praštil, nevěří jí. Proč se proti andílkovi všichni spikli? Matka se cítí podvedená.

Matka aktivistka - socanka

Na všechno má právo, protože docílila statusu matka. Stát se musí postarat, stát musí zajistit. Dávky by se měly zvýšit, porodné je nutností a dále žádá příspěvek na pleny, školkovné, pastelkovné, kojné a kočárkovné. Zakládá rodinná centra a vyplňuje granty. Píše rozhořčené články do ženských časopisů a organizuje konference. Dítě hlídá chůva a vydělává manžel. Nějak jenom nechápe, proč se manžel tak mračí u daňového přiznání. Někde se na ty dávky brát musí! Peníze trochu chybí v rodinném rozpočtu. Matka se cítí podvedená.

Matka ideální

Existuje vůbec? Znáte nějakou? Zřejmě by si vzala to nejlepší ze všech předchozích. Není v ničem extrémní, svoje dítě miluje, ale chápe, že nemůže celý život postavit kolem něj. Pečuje o dítě i o sebe a to samé žádá od partnera. Dítě je přece obou rodičů. Klidně mu dopřeje čokoládu a chipsy, jindy pustí televizi a dvd, ale umí to vyvážit čtenou pohádkou a divadlem. Často je unavená, má dítěte po krk a klidně to přizná. Neobtěžuje všechny kolem s kojením a šišláním a snaží se mít i jiné záliby než jen dítě. Udrží téma konverzace déle než 3 minuty. Když je připravená vrací se do práce. Většinou se necítí podvedená.

Tak kterou matku si z pomyslného regálu vyberete za kamarádku či partnerku vy?

 

Tereza Boehmová: Autorka vystudovala žurnalistiku a Masovou komunikaci na FSV UK. Rok strávila na University of Washington, kde studovala Women Studies a komunikaci. Pracovala pro Lidové noviny, MF DNES jako editorka, českou redakci BBC a byla výkonnou ředitelkou Fóra žen.

(ree)