Já celkem chápu, že doba jde kupředu a s ní i technické vymoženosti, ale všeho moc škodí. To je přesně i případ mojí ženy, které telefon přirostl k ruce a není schopná bez něj jít ani na záchod. Je to šíleně nepříjemné a nikdy bych neřekl, jak vlastně taková stupidní věc může ovlivnit vztah i veškerý chod domácnosti.

Moje žena je na mateřské dovolené s naším dvouletým synem. Všechno vždycky perfektně zvládala, nikdy jsem nezaregistroval sebemenší potíže. Byla vzorná máma i manželka. Uvolněná, zábavná, atraktivní. Až do momentu, kdy dostala k narozeninám multifunkční telefon. Celou dobu chodila doma kolem počítače obloukem a nejevila o tuto techniku absolutně žádný zájem. Spíš ji naopak vždy rozčilovalo, když jsem u něj já seděl dlouho a připravoval si podklady do práce. Ale ten proklatý telefon všechno naboural. Jakoby ze dne na den objevila kouzlo všech sociálních sítí i online komunikací. Úplně tomu propadla. Bez telefonu není schopná se na nic soustředit, pořád po něm pošilhává, fotí naprosto všechno a všechno také hned sdílí s květnatým komentářem. A tahle slohová díla mi snad leží v žaludku nejvíc. Všichni naši reální (protože já na sociálních sítích nejsem) společní přátelé mají krásně na stříbrném podnose naservírováno, co jsme obědvali i snídali, jak to u nás vypadá po ránu, večer, za jízdy, jak to vypadá v momentě, když sedí Matěj na nočníku, v jaké fázi je její líčení, jak vypadá sprchový kout, do kterého prcek nalije růžový sprchový gel, jak vypadá vysypaná mouka, jak to vypadá v nákupní kabince s fakt cool šálou, kterou si hodlá koupit. A takhle bych mohl pokračovat do nekonečna. Jedna hloupost za druhou a navíc doprovodné komentáře plné chyb a rádoby vtipných vsuvek. Ale mně je za ní opravdu trapně. Je to dospělá ženská, ale v tomhle směru se chová, jako by jí bylo dvanáct.

Její závislost se projevuje ale i doma. Nedokáže si se mnou povídat, protože neustále hledí do mobilu. Neuklízí, protože na to už jí nezbývá čas. Ven chodí méně a méně s argumentem, že je unavená a že mateřská prostě není žádná sranda. Ale kdykoliv se s Matějem vrátíme domů, je tam stejný nepořádek, jako když jsme odcházeli a moje žena si hoví pěkně na gauči s mobilem ruce. Ani nás nepřijde přivítat ke dveřím, jen na nás zběžně zahuláká. Když má však dobrou náladu, hned si nás přiběhne vyfotit, strká mi nepříjemně telefon před obličej a diriguje můj výraz, pak okamžitě vyvěsí na internet a přidá velmi inteligentní komentář typu: „Malí a velký zlato z prochásky.“

Když se s ní o tom snažím mluvit, dělá si z toho legraci. Ona totálně nevěří tomu, že existuje něco jako závislost na telefonu. Ale očividně existuje. Je to nesnesitelné. S normálním životem se to úplně vylučuje. Je roztěkaná, nesoustředěná, nic nestíhá, ale oči má neustále sklopené do toho zatraceného mobilu. Neodkládá ho ani v posteli. Už mi pomalu docházejí nervy, i čisté prádlo. Brzy ji buď budu muset přimět, aby pochopila, že se něco děje, nebo mrsknout telefonem o zeď. Čímž sice upustím páru, ale náš problém to nevyřeší.

Jirka, 30 let

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na info@babinet.cz.

Redakčně zpracovala Bára Klímová