V dnešní době je jen obtížné nepodlehnout mediálnímu tlaku a nezaregistrovat různé zaručené rady a varování, které modifikují náš pohled na stravování. Mnohdy se jedná o rozumné, praxí a studiemi podložené závěry, nicméně často odborník žasne a laik se diví. Vybrala jsem ty mýty, které jsou v současné době nejvíce v „kurzu“ a jsou předmětem široké diskuze v kruzích laických i odborných.

Můžeme říci, že vynechat ze stravy lepek se stalo v poslední době módní záležitostí. Ponechme stranou skutečné alergiky na lepek, což je alergen obsažený v pšenici, u nich je jistě bezlepková dieta opodstatněná. Lepek jejich tělo totiž neumí zpracovat, tito lidé trpí zažívacími potížemi, nadýmáním, bolestmi břicha a zázračně se jim uleví, když pšenici vynechají. Těžko říci, kde se vzal názor, že vynechám-li ve stravě pšenici, zhubnu. Možná se jedná o úvahu, že my, lidé, jsme vlastně masožravci, nebo snad mají vliv módní paleodiety. Každopádně se rozšířil názor, že pokud vynechám lepek, bude mi líp, nebudu trpět na nadýmání a zhubnu. Do určité míry je to pravda, ale kouzlo se nekoná. Podstata tkví samozřejmě v tom, že najednou vyřadíme ze své stravy rohlíky, chleba, koláče, sušenky, oplatky, chipsy, sladké pečivo, a jdeme-li dál, pak i těstoviny, omáčky, řízky- jsou přece v trojoobalu atd. Tedy výrazně snížíme kalorickou nálož a vytvoříme si vlastně nízkosacharidovou dietu. Problém je, že se jedná o jednostrannou stravu a navíc tuto změnu pravděpodobně nevydržíme dlouho. Pokud bychom chybějící obsah doplnili například zeleninou či ovocem a ponechali neškodné těstoviny a třeba kneckebrot, dostali bychom jistě zdravou variantu této diety. Obecně platí, že jíst tmavé pečivo v dávce 2x50gr denně je naprosto v pořádku a nezabrání nám to v hubnutí.

Dalším mýtem je, že při hubnutí nemůžeme pít žádné kalorické nápoje, musíme si zcela odepřít alkohol i kávu. Je jasné, že pitný režim obézního člověka by měl mít jednak dostatečný objem, většinou mluvíme o cca dvou litrech tekutiny, a jednak by se mělo převážně jednat o vodu, čaje bez cukru, či minerálku bez příchuti. Nicméně pokud máme čas od času chuť na nápoj slazený, není třeba si to nějak dramaticky odpírat. Pokud bude obézní člověk s rozumem konzumovat např. tři deci slazeného nápoje 3x v týdnu, tzv. na chuť, a jinak bude dodržovat všechny zásady zdravého životního stylu, bude zřejmě hubnout dál. Nemusíme si odpírat ani kávu, naopak káva se s hubnutím poměrně dobře slučuje, protože dodává energii a je zcela bez kalorií. Pokud si tedy do ní nedáme tři kostky cukru a smetanu. Dokonce bylo opakovaně dokázáno, že káva má na organismus velmi blahodárné účinky a rozumná konzumace neškodí srdci ani trvale nezvyšuje krevní tlak. Co se týká alkoholu, mírná občasná konzumace se doporučuje i v dietě. Důležité je spíše kolik a čeho vypijeme. Ideální se zdá být víno, nebo lépe vinný střik, v dávce do dvou skleniček za večer.

S pitným režimem se také spájí strašák v podobě umělých sladidel nebo glukoso-fruktózového sirupu. Aspartam je v současné době povolen ve více než 100 zemích. Zdravotní nezávadnost aspartamu potvrzuje více než 200 vědeckých studií a řada národních i mezinárodních institucí, například Společný expertní výbor FAO a WHO pro potravinové přísady (JECFA) nebo Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Aspartam je ve světě používán ve více než 6 000 výrobcích. Jako sladidlo ho najdeme v nízkokalorických nápojích, v mléčných produktech (jogurty „light“), v marmeládách a jiných sladkých pomazánkách (např. čokoládových, arašídových) s nižším obsahem cukru, ve žvýkačkách, sladkostech bez cukru a v mnoha farmaceutických výrobcích (léky, sirupy). Většina nízkokalorických sladidel je stonásobně sladší než cukr samotný, což znamená, že malým množstvím můžeme nahradit velkou dávku cukru. Na rozdíl od klasického cukru nepřispívají sladidla ke vzniku zubního kazu a neovlivňují hladinu krevního cukru a inzulínu. Pro tuto svoji vlastnost byly totiž původně vyvinuty, tedy jako náhrada cukru pro stravu diabetiků. Nejnovější nekalorické sladidlo, které bylo Evropskou komisí schváleno na sklonku roku 2011, nese název steviol-glykozid a jedná se o sladidlo z přírodního zdroje vyrobené z listů rostliny stévie.

Setkávám se také s otázkou, jestli glukoso-fruktózový sirup přispívá více k obezitě než stolní cukr či jiná kalorická sladidla. Vzhledem k velmi malému rozdílu ve složení glukoso-fruktózového sirupu (glukosa 45%, fruktóza 55%) a sacharóze – řepnému cukru (poměr glukosy a fruktózy 50/50), jsou obě sladidla metabolizována téměř stejně, a proto je velmi nepravděpodobné, že by glukoso-fruktózový sirup přispíval k obezitě více než cukr či jiná kalorická sladidla.

Další mýtus je, že cukr způsobuje cukrovku. Tato domněnka je ovšem mylná, vědecké studie neprokázaly příčinný vztah mezi konzumací cukru a tímto onemocněním. Diabetes mellitus je multifaktoriální onemocnění, podmíněné genetickými faktory a dalšími faktory vnějšího prostředí. Ke vzniku cukrovky 2. typu, což je nejrozšířenější typ tohoto onemocnění, prokazatelně přispívá nadměrný energetický příjem, nadváha a obezita, ne však konzumace cukru. Cukrovka by se tedy spíše měla jmenovat tukovka.

Často slýchávám obavy pacientů, že maso obsahuje antibiotika a růstové hormony. Hormonální přípravky se u nás používat nesmějí, přesto je mýtus o nich mezi spotřebiteli léta tradovaný. Zbytečně. Antibiotika se zvířatům mohou podávat pouze na předpis veterináře a produkty od léčených zvířat se nesmějí použít ani pro výživu lidí, ani pro výrobu krmiv. Nákupu masa se proto bát nemusíme.

Velmi propagovaný směr posledních let je vegetariánství a veganství. Vegetariáni jsou prý zdravější a štíhlejší. Neexistují studie, které by toto tvrzení prokázaly. Ze zdravotního hlediska je maso zdrojem nejvýznamnějších živin, neboť jeho plnohodnotné bílkoviny obsahují všechny esenciální aminokyseliny. Bílkoviny rostlinného původu za plnohodnotné označit nelze. Hovězí maso je navíc jedním z nejlepších zdrojů vitaminu B12 důležitého pro funkci nervů a krve. Vegetariáni, zejména vegani, trpí právě nedostatkem vitaminu B12. Maso je také významným zdrojem železa a zinku.

S tvrzením, že mléko zahleňuje, se setkal jistě mnohý z nás. U nemalé části obyvatel tato domněnka vede k vyloučení mléka z jídelníčku. Je to ale správné rozhodnutí? Opravdu vede konzumace mléka k produkci hlenu v lidském organizmu s negativním dopadem na zdraví?

 

MUDr. Dita Pichlerová je internista, obezitolog, OB Klinika v Praze