Kdybychom chtěli vyjmenovat všechny funkce alkoholu tak jak je nosíme v našem vědomí, vypracovali bychom možná, k našemu překvapení, dlouhý seznam.

Již v dávných dobách, kdy alkohol ještě neexistoval v takové podobě, jak ho známe dnes, se užíval pro své katarzní, tedy "očistné" účinky. Jazykem moderního člověka řečeno, společnost vyšla v dobu k tomu stanovenou za město, obětovala Bohu, tančila, popíjela a milovala se, aby o nějaký den později mohla znovu naplno a pilně pracovat. Postupem doby se vytrácela funkce alkoholu jako součásti náboženského kultu a pomalu se ho začalo využívat pro jeho účinky tlumivé i povzbuzující a také relaxační. V současné době má alkohol své stálé místo v potravinářství, farmacii, také v politice, obchodování. Setkáváme se s ním ve společnosti, je součástí náboženských obřadů, pro řadu z nás je součástí pitného režimu. Ovšem, když je něco dobré a cítím se pak příjemně ...

Těžko lze podchytit předěl mezi tím, kdy je pití alkoholu tzv. ještě v normě a kdy se začíná rozvíjet vážný problém. Teprve zpětně, většinou když řešíme vážné důsledky způsobené alkoholem, se můžeme rozvzpomenout, kdy jsme zcela cíleně začali využívat účinků alkoholu na psychiku. Pro někoho je to věk spojený s dospíváním, pro někoho až čas zralé dospělosti. Pro jednoho je to období spojené s tápáním a hledáním smyslu života, pro druhého je to setkání s životními nezdary jako je rozpad manželství, ztráta zaměstnání nebo i zdraví. Zatímco někomu alkohol pomohl najít cestu do společnosti, pro jiného se stal partnerem při řešení náročných pracovních úkolů. Jen těžko lze postřehnout, kdy se z tichého a milého společníka stává někdo neústupný a manipulující. Teprve tehdy, když se alkohol začne projevovat jako žárlivý milenec, který nás hlídá na každém kroku, vyžaduje naši bezvýlučnou pozornost a vytlačí z centra naší mysli vše, čemu jsme se dříve věnovali a snad i měli rádi, začneme si buď sami nebo s pomocí okolí uvědomovat, že něco není v pořádku. A tady teprve začíná pravý boj. Situace často připomíná setkání s osudovým člověkem. Víme, že soužití s ním nám ubližuje, ale sotva pomyslíme na rozchod, zachvacuje nás panika. A tak nezřídka podstoupíme několik takových rozchodů, někdy vážně, někdy méně vážně míněných, abychom se dříve či později vrátily zpět do jeho náruče, která se zdá zpočátku tak hřejivá a uklidňující. Podobně jako v partnerském vztahu se po bouřlivém konfliktu varujeme některých chybných kroků, tak i po návratu k alkoholu se hledíme vystříhat některých chyb. Už víme, že se mu nesmíme oddat cele a beze zbytku. Věnujeme se mu tedy jen v omezené míře. A jsme mile překvapeni, jak to s ním umíme.

Vypadá to, že nic nebrání našemu štěstí. Ba co víc, v našem životě se lepší i to, v co jsme již ani nedoufali. Až jednou - tak jako bludička vytuší svou příležitost a láká svým světýlkem nočního zbloudilce s příslibem útulného příbytku do temných hlubin močálu, přesně tak alkohol zasvítí světýlkem naděje lepší pohody a uvolnění, aby vrátil "zbloudilce" zpět do své náruče. Jak radostné setkání! Pijeme dychtivě, jako bychom měli vrátit čas, který jsme prodleli v abstinenci. Znovu se oddáváme svému zapuzovanému příteli. Marné volání a dožadování těch, kteří si mysleli, že s nimi budeme pokračovat na společné cestě. Alkohol si nás vede po té své. Ale co to? Už nás nečeká krásná rozkvetlá krajina plná dobrodružství. Znovu se vracíme na známá místa smutku a výčitek. Výpravu podnikáme někdy jednou, někdy vícekrát. A pak se vracíme zpět k abstinenci, abychom znovu dobyli ztracenou důvěru a sebeúctu. Máme-li štěstí a dost sil, podaří se nám to. Někdy však zůstanou jen zbožná přání. Některé předěly jsou jen těžko podchytitelné. Tím je alkohol zákeřný a boj s ním nesnadný.

PhDr. Zdeňka Košatecká - klinický psycholog, psychoterapeut