Taková rozzuřená včela nebo vosa může být velice nebezpečná. Jde sice v obou případech o malá zvířátka, ale díky svým žihadlům to mohou své oběti pěkně zavařit. Zdravotní problémy se přirozeně násobí počtem útočícího hmyzu.

Už jen jedno bodnutí může být velice bolestivé. Místo vpichu oteče a zarudne. U predisponovaných osob se ale může tato lokální reakce rozšířit do velké plochy. Otok pak bývá natolik mohutný, že klidně zabrání v pohybu kloubu postižené končetiny.

Velice závažnou komplikací včelího či vosího bodnutí je otok v oblasti hrtanu. K tomu může dojít při vpichu lokalizovaném v obličeji nebo na krku. Tkáně dýchacích cest se v krátkém čase uzavřou a postiženému hrozí bez rychlé lékařské pomoci udušení.

Tyto popisované stavy jsou vlastně alergickými reakcemi na cizorodé bílkoviny obsažené v hmyzím jedu. Jejich nejzávažnějším typem je anafylaktický šok. Náchylní jsou k němu lidé s alergickou anamnézou, kteří byli již v minulosti pobodání (ale nejen oni). Jde o bleskovou celkovou odezvu organizmu -- reakce bývá záležitostí několika minut.

V překotném sledu dochází k celkové nevůli, slabosti a mrazení. Dotyčného polije studený pot, zbledne a ztratí vědomí. Vše je provázeno zrychlenou srdeční činnosti, poklesem krevního tlaku, stažením dýchacích cest. Stav většinou vyústí až k selhání životních funkcí. Nejúčinnější prevencí takovýchto dramatických událostí je desenzibilizace pacientů v rámci alergologické léčby.

V podobných situacích nemá laik velkou šanci poskytnou účinnou první pomoc. Je totiž nutné rychle aplikovat adrenalin, ten ale běžně nenosí po kapsách ani lékaři. V méně závažných stavech pak stačí přikládat na postižené místo chladivé obklady, případně užít protialergické tablety či masti.