Když jsem poznala svého muže, byl ženatý. Není to kapitola, na kterou bych byla zrovna dvakrát pyšná, ale stalo se. Měl za sebou tehdy pět let bezdětného manželství. Poznali jsme se na firemní párty a věděli jsme, že chceme být spolu. Už dřív jsme se v práci nějak registrovali, ale nikdo neměl odvahu udělat první krok.

Rok jsme se scházeli jako milenci. Často mluvil o tom, že se z manželství vytratilo porozumění. Nejdřív jsem to nechtěla poslouchat, protože mi to přišlo jako ty typické fráze, kdy muž brečí nad tím, že mu jeho žena nerozumí. Ale ten rok přece jen ledasco ukázal. Ona ho nikdy nedokázala dostatečně ocenit. Urážela ho před jeho přáteli, srážela jeho autoritu u známých a vždycky si našla nějaký způsob, jak ho ponížit. Moc hezky mi vlastně umetla cestičku. Měl u mě tak všechno, co postrádal. Bylo jasné, že tohle už dlouho nevydrží a přijde rozvod.

A tak se i stalo. Můj muž doma vyložil karty na stůl a chtěl se na všem dohodnout. Jeho žena se překvapivě zachovala velmi rozumně a velkoryse. Sama odsouhlasila, že to dlouhodobě neklape a že ani ona nechce takový život žít. Vše vypadalo tak nadějně. Dohodli se bez problémů na všem. Přišel bezproblémový a velmi rychlý rozvod. Teprve po něm nastalo peklo.

Můj muž se ke mně velice rychle nastěhoval a svůj starý život nechal za sebou. Během pár měsíců jsme se brali. Od té doby začalo nejhorší období mého života. Jeho žena se začala mstít. Když se dozvěděla, že jsme se vzali, jednala. A jednala intenzivně. Nakráčela si to jednou k nám na pobočku a udělala mi tak šílenou scénu, že jsem se mohla hanbou propadnout. Vřeštěla na mě před zákazníky i kolegy. Syčela na mě, abych nepočítala s tím, že mi to usnadní. Pak na mě vychrstla vodu na zalévání kytek a odešla. Rozsypala jsem se a na zbytek dne si vzala volno. Všechno jsem v slzách vyprávěla svému muži. Ten jí ihned volal a zabředli ostrý rozhovor. Ona se mu omlouvala, a že má obrovské problémy, tak jí to prý ujelo a nebude se to opakovat. Ten večer jsme ji společně ještě litovali. Začala mít finanční problémy, problémy v práci, problémy se svým okolím a opustil ji milenec, kterého si našla už za manželství, jak jsme se později dozvěděli. Asi i proto tehdy reagovala na rozvod tak klidně. Tehdy se jí to vlastně hodilo. Ale teď, když jí vše zkrachovalo, začala být velmi zahořklá a vybíjela si to na mně. Pak se dlouho nic nedělo. Všechno se probudilo a podstatně zhoršilo, když jsem otěhotněla.

Byla jsem ve druhém měsíci, když se situace intenzivně dala do pohybu a zhoršila se. Manželova bývalá žena mi několikrát denně volala. Pořád mi vyčítala, že jsem jí zničila život. Posílala mi výhrůžné esemesky, byť byly stupidní a ubohé. Neustále si něco vymýšlela. Pořád vyvolávala i manželovi. Měla stále dokola nějaké prosby. Potřebovala opravit tamto, odvézt tohle, zařídit ono. Můj muž je velmi hodný člověk a snažil se jí vyhovět. Tohle mě vždy dopálilo. Vždyť se rozvedli, měla by se postarat sama o sebe. Byl to už můj manžel a já jsem byla těhotná. Potřebovala jsem ho. Upozorňovala jsem ho, že se mi jeho laskavosti pro ni, nelíbí. Ale jak říkám, můj manžel je až příliš hodný. Když jsem vyprávěla o scénách, které mi jeho žena předvádí, zametl to pod koberec a radil mi pragmaticky, abych to ignorovala a změnila si číslo. Nechtěla jsem jí ustupovat, proto jsem to neudělala. Systematicky mě trápila dál. Čekávala na mě před prací. Pomlouvala mě všude, kde mě znali. Pořád někde dělala scény. Všechno bylo tak nepříjemné.

Bydleli jsme ve stejném městě. Stěhování nepřipadalo v úvahu. Měla jsem svůj byt, na který mi přispěli rodiče. Nechtěla jsem ho opustit a vyklidit pole. Ona mě však stále někde schválně potkávala. Přidávala se ke mně na ulici a atakovala mě vytrvale výčitkami. Vyčerpávalo mě to neskutečným způsobem. Pořád jsem se snažila přimět manžela, aby s tím něco udělal, ale radil mi dokola to samé. Abych to ignorovala. To však dost dobře nejde, když se vám permanentně někdo plete pod nohy a důsledně vás chce trápit. Když jsem manželovi řekla, že se obrátím na policii, podpořil mě, byť nerad. Policie však nemohla nic udělat. Z jejich pohledu se bývalá manželka mého muže nedopouštěla žádných přestupků. V esemeskách nebyla vulgární a výhružky pro policii nebyly jednoznačné. Považovali je za pomatené zprávy zhrzené manželky. Tedy mi nijak nepomohli.

Byla jsem zoufalá. Nemohla jsem se vůbec soustředit na těhotenství a na sebe. Za chvíli mě čeká porod a já si zpětně uvědomuju, že jsem si těhotenství vůbec neužila. Všechny ty měsíce mi protekly mezi prsty a já jsem si jistá, že manželova bývalá žena usilovala o to, abych potratila. Když s ním děti neměla ona, tak je nesmí mít nikdo.

Až se náš syn narodí, doufám v radikální změny. Spoléhám na to, že můj muž nějak začne jednat, aby svou rodinu bránil. Do teď k tomu přistupoval velmi laxně a já si to nedokážu vysvětlit. Poměrně hodně mě zklamal. Ale teď se tím nehodlám detailně probírat. Jsem přece těhotná a opravdu nemám sílu na všechny problémy světa.

Ela, 33 let

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na info@babinet.cz.

Redakčně zpracovala Bára Klímová