Přede mnou seděla dívka v růžových šatech a něco si četla. Nad ní stála skupinka veselých mladíků. Povídali si a smáli se, zvláště ten jeden, co se každou chvíli osvěžoval z lahve červeným vínem. Tu značku jsem znala - Egry bikaver, přeloženo z maďarštiny Býčí krev. Pil ji s oblibou můj dědeček, kterému jsme ji darovali každé Vánoce pod stromeček.

Pozorovala jsem tedy temperamentního mladíka a strašně se mi líbil. Náhle tramvaj trhla, hoch se zakymácel a hrůza! Část obsahu z lahve, jak se naklonil, se vylila na šaty té blondýny. Vyskočila ze sedadla a začala mládenci spílat a její hruď jako by opravdu byla zbrocena krví.

"Slečno, já vám to nahradím!" mladík si začal nešťastně prohledávat kapsy. Ale vtom už byla stanice a já vystupovala. A hele, za mnou v poslední chvíli i ta dívka. Přešla jsem vozovku a byla jsem doma. Všimla jsem si ještě, že dívka zapadla o dva domy dál a tramvaj byla už v dálce jako malá tečka. Asi za dva dny, když jsem odpoledne vyšla z domu, jsem užasla. Málem jsem vrazila do toho nedělního hrdiny z tramvaje.

Koukal pátravě nahoru do oken. "Hledáte někoho?" ozvala jsem se podezíravě.

"Takovou plavovlasou slečnu s dlouhými vlasy," odpověděl rozpačitě a já byla hned v obraze.

"Takových slečen je! Snad jste se nešťastně zamiloval?" dodala jsem škádlivě. "To ne, já jí zničil šaty vínem! Viděl jsem ji vystupovat z tramvaje a všiml si, že bydlí někde tady. Víte, chtěl bych jí tu škodu nahradit," vytáhl z kapsy sežmoulané tři stovky.

"To jste z laciného kraje! Letní šaty na ramínka jsou mnohem dražší," zasmála jsem se."Jak víte, že byly na ramínka?" podivil se. "Seděla jsem v tramvaji zrovna za ní a všechno jsem viděla," přiznala jsem. ?Tak také znáte tu slečnu. Sledoval jsem ji, když vystupovala, ale kam přesně zašla, jsem už neviděl."

"Znám ji od vidění. Panečku, ta vás u našeho řezníka včera hubovala a také jsem se dozvěděla, že zrovna večer odlétá na rok jako au-pair do Anglie!" To poslední jsem si ovšem vymyslela, protože se mi ten kluk líbil čím dál tím víc.

"Tak si nedělejte vrásky a dejte si raději za ušetřené peníze támhle naproti v cukrárně jejich primovou zmrzlinu," dodala jsem konejšivě. "To jste mě potěšila! Víte, pro mě jsou ty tři stovky jako pro študáka určité peníze!" rozzářil se. "A víte co? Pojďte na tu zmrzlinu se mnou, jestli vás smím pozvat?" potěšil mě také. Dozvěděla jsem se při řeči, že se jmenuje Libor a končí tento rok techniku. Tak jsme si hezky povídali, až nás cukrářka vyhodila, že už zavírá.

Co dodat? Začala jsem s Liborem chodit a po jeho promoci jsme se zakrátko vzali. Zpočátku jsem prožívala hrůzu, když mě Libor doprovázel z rande domů, abychom tu blondýnu nepotkali. Ale když už jsem si byla jista jeho láskou, sama jsem mu přiznala barvu. Také jsem mu řekla, že už vím, jak se ta kráska jmenuje a že zastává výnosné místo v jedné zahraniční firmě. "Ty jsi ale rafinovaná!" smál se Libor. "Už nejen za ty šaty, ale i za to, že nás vlastně seznámila, bychom jí měli poslat velký svatební dort," pravil, což jsme z vděčnosti udělali.

Druhý den jsme našli ve schránce dopis: "Milánkové, děkuji vám za ten prezent. Koukala jsem na něj jako čerstvě vyoraná myš a mám radost, že jsem byla strůjcem vašeho štěstí. Už dávno nevím, jak ten rytíř, co mě polil, vypadá, a se škodou jste si neměli dělat vrásky. Jestli chcete, stavte se někdy u mě na kafe, ráda bych vás poznala." A tak jsme ještě našli prima kámošku.