Mám rád dobré jídlo a až do 40 let jsem si ho hojně dopřával.

Grilované masíčko, ostré masové směsi, svíčková, hranolky, smažený sýr...

A protože nejsem pivař, tak jsem tyto ?pochoutky? zapíjel většinou

minerálkou. Můj žlučník na to neříkal nic, až jednou...

Jednou v sobotu jsme slavili svátek mého syna a odpoledne k nám přijel na

návštěvu můj otec s družkou. Byli jsme po dobrém obědě (vepřové plátky

s nivou a opečenými bramborami) a manželka přinesla pro všechny kávu

s dortíkem. Do té doby jsem byl v naprosté pohodě, ale upil jsem sotva půlku

šálku a mým žaludkem projela ostrá bolest. Nic podobného jsem nikdy před tím

nezažil. Beze slova jsem zmizel do ložnice, abych si lehnul. Když se přišla

manželka podívat, kam jsem odešel, hekal jsem, jak je mi špatně od žaludku.

Na radu svého otce jsem do sebe kopnul frťana becherovky, abych si prý

zkažený žaludek napravil. A to byla poslední kapka do ohně. Bolest se

stupňovala a celý jsem se klepal. Manželka zavolala na pohotovost a už jsem

frčel do nemocnice s podezřením na žlučníkový záchvat. Tam jsem dostal

injekci na zklidnění a druhý den jsem jel na odběr krve a rentgen žaludku.

Zjistili mi, že mám rozšířené žlučové cesty a žlučníkové kameny. Navíc moje

jaterní testy byly hodně špatné, a tak mi přítomný lékař sdělil, že si mě

tam nechají na pozorování, aby vyloučili žloutenku. A tak jsem strávil týden

na interním oddělení. Podezření se naštěstí nepotvrdilo, ale operace byla

nutná. Po propuštění jsem si domluvil termín nástupu, což bylo již za tři

týdny. Jako doporučení jsem dostal seznam vhodných, nevhodných a zakázaných

potravin. Mezi těmi posledními byly samozřejmě všechny moje oblíbené

pochoutky, ale co se dalo dělat, zdraví je přednější. A tak mi začala

manželka vyvářet dietu. Každý žlučníkář ví, co to znamená. Netučné maso

dušené na vodě, starší pečivo, žádné ostré koření, žádná káva, alkohol atd.

Tři týdny utekly jako voda a přiblížil se poslední víkend. V neděli ráno

jsem měl nastoupit do nemocnice. ?To zase budu trpět hlady,? naříkal jsem už

dopředu. Manželce se mě zželelo, a tak mi v sobotu uvařila svíčkovou s

knedlíkem, tedy pro mě porci zvlášť, maso dušené na zelenině, bez pepře

a omáčku zahuštěnou zakysanou smetanou. Baštil jsem, až se mi dělaly boule

za ušima. K odpolednímu čaji jsem zakousl bábovku s rozinkami a čokoládovou

polevou a na zahradě jsem sezobnul asi osm pozdních malin. Ty byly

samozřejmě na zakázaném seznamu. Večer se dostavily mně už dobře známé

bolesti, a tak jsem si žlučníkový záchvat zopakoval v plné parádě znovu.

Manželka na nic nečekala, popadla tašku s mými věcmi připravenou na ráno

a hned mě vezla do nemocnice. ?To jste udělal asi nějakou dietní chybu, že

ano, copak jste měl k obědu?? vyptával se lékař. ?Svíčkovou a pak jsem snědl

několik malin,? pípnul jsem. Doktor jen obrátil oči v sloup.

V nemocnici si mě pochopitelně nechali a druhý den jsem absolvoval

plánovanou laparoskopickou operaci, která proběhla úspěšně. A teď jedna moje

rada všem nemocným: Poslouchejte lékaře! Myslí to s vámi dobře!

P. S.: Jsem dva měsíce po zákroku, cítím se dobře, ale dietu stále dodržuju,

tedy až na malé zhřešení. Mám sice strašnou chuť na smažený sýr s hranolkami

a tatarkou, ale musím vydržet!