Všude se dočítáme o tom, jak to udělat, abychom my ženy byly perfektními sexuálními bohyněmi. Máme umět všechno a téměř všechno provozovat, abychom mužům vyhověly a splnily jim tak dostatečně jejich sexuální touhy. Máme znát tohle, umět tamto, být schopny dát si nohu za hlavu a stud bychom během milování měly vyškrtnout ze svého slovníku. Proč také mužům NĚKDO nenastíní, jací mají být v posteli, aby to nám ženám vyhovovalo? Proč pořád dokola dělají ty samé chyby?

Ne NĚKDO, jste to VY

Jsme hned u kamene úrazu. Ten NĚKDO, kdo by i mužům měl poradit, není NĚKDO u piva, NĚKDO z práce, NĚKDO, kdo sepsal sebelepší článek. Jste to jen a pouze VY. Jeho partnerka.

Je velký rozdíl mezi inspirací a vyhověním si navzájem. Dobrou inspiraci může dodat opravdu i kamarád z hospody, erotické video, nebo kolega z práce. Ale jedině vy, jeho partnerka jste ta, která to odsouhlasí, nebo odpíská. To vůbec neznamená, že teď budete velký generál a muž se vás musí ptát na svolení. Není to přece žádný suchar, je to váš partner. Slovo vás obou má úplně stejnou váhu. Jde přece o soulad, kompromis, harmonii a oboustrannou spokojenost.

Nečekejte tedy, až si partner někde něco načte, nebo vyposlechne. Mluvte s ním VY. Pokud vám to v intimní oblasti nefunguje, je to i vaše vina. Ano, jen se nedělejte … kdy jste si s partnerem naposledy narovinu promluvila o tom, co vám v ložnici vadí a co naopak postrádáte? Netočíme se jen kolem věčně propírané předehry. Ve hře jsou i podstatnější věci. Takže? Kdy? Kdy naposledy jste nahlas, ale empaticky řekla partnerovi:

• „Vadí mi, když mě tak křečovitě držíš u sebe!“
• „Nelíbí se mi, když mě v posteli při líbání pubertálně olizuješ jako v béčkovém pornofilmu!“
• „To samotné tempo milování je na mně strašně rychlé/pomalé!“
• „Je mi protivné, když po mně rukama přejíždíš tak neohrabaně!“
• „Svíčky a tahle hudba jsou pořád dokola. Tahle atmosféra už mi nic neříká!“
• „Nelíbí se mi, když mi po orálním sexu cpeš tak neodbytně jazyk do mojí pusy!“
• „Nelíbí se mi to bleskurychlé střídání poloh. Nestíhám si tak pořádně užít ani jednu z nich!“
• „Nelíbí se mi, když ze mě šaty pokaždé tak rveš!“
• „Znervózňuje mě, když tě u toho slyší i sousedi!“
• „Moje NE, je opravdu NE. Není to tak, že když žena řekne NE, myslí ANO!“

Ne diktovat, ale opravdu naslouchat

Když se jasně neozvete se svými výhradami, bude to pořád horší a horší. Řekněte partnerovi otevřeně, co si přejete, po čem toužíte, jak byste si milování a vše kolem něj představovala. Ale nezapomeňte na to hlavní. Na jeho prostor. Zeptejte se partnera na jeho představy, touhy a přání. Pak už vše sladíte dohromady mnohem lépe, než když se jen motáte oboustranně kolem domněnek.

A co vy? Mluvíte doma otevřeně o vašem intimním životě, nebo čekáte, až jeden z vás sklouzne k nevěře?

Napsala Bára Klímová