Každý rok řešíme dilema, jak naplánovat dovolenou. Nechat to na profesionálech, nebo něco ušetřit a jet na vlastní pěst? Pokud zvolíte první možnost, budete se rozhodovat mezi nabídkami prezentovanými cestovními kancelářemi a cestovními agenturami. Obě prodávají zájezdy, mají svoje pobočky či webové stránky. Liší se ale způsobem podnikání, i tím jak jsou kontrolovány. V čem spočívá rozdíl mezi cestovní kanceláří a agenturou?

Sestavovat a prodávat zájezdy smí jen koncesovaná cestovní kancelář, nikdo jiný. Aby byl zájezd zájezdem, musí se podle zákona jednat o soubor služeb cestovního ruchu, který trvá nejméně 24 hodin a obsahuje alespoň dvě z těchto plnění: ubytování, dopravu, či jinou službu, která není doplňkem ubytování nebo dopravy a tvoří významnou část souboru služeb. „Zejména poslední uvedené plnění dělá při výkladu zákona trochu problémy, ale pro zjednodušení: objednáte-li si cestu po německých hradech s průvodcem a zajištěnými vstupy, bude-li trvat déle než jeden den, jedete na zájezd, i když budete přespávat jen za jízdy v autobuse,“ vysvětluje Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest.

K podnikání cestovní kanceláře je potřeba státní povolení, které za splnění podmínek vydává Ministerstvo pro místní rozvoj. Proces jeho získání není nejjednodušší. K žádosti je třeba doložit platné pojištění proti úpadku nebo bankovní záruku a podrobný podnikatelský záměr. „Pojišťovny si cestovní kanceláře prověřují a zvažují, zda se jim jako klienti vyplatí, nebo ne. Kdo je nepojistitelný, nemůže pořádat zájezdy. Stát tu vlastně přenesl přezkoumávání podnikatelských aktivit na jiného podnikatele, který má finanční zájem na tom, aby cizí podnikání bylo co nejbezpečnější, jinak by přišel o zisk,“ uvádí Lukáš Zelený.

Seznam cestovních kanceláří a přehled jejich pojistek vede mimo jiné Ministerstvo pro místní rozvoj. Informace o pojištění musí každý zákazník jednoduše získat. Než si zájezd objednáte, zkontrolujte si pro jistotu kancelář, se kterou uzavíráte smlouvu. Bez pojistky zájezd prodat nesmí, ale co kdyby to někdo zkusil.

Oproti tomu provozování cestovní agentury je živností volnou. Podnikateli stačí ohlásit živnostenskému úřadu, že chce podnikat, a může prodávat například jednotlivé služby cestovního ruchu (letenky, jízdenky, rezervovat hotely či kempy, shánět lístky na koncerty či sportovní utkání). Nikdy ale nesmí sám organizovat zájezdy a prodávat je zákazníkům, nemá to povolené a hlavně není pojištěn. „Agentury tak běžně zprostředkovávají, tedy přeprodávají zájezdy cestovních kanceláří, nebo pro ně zájezdy sestavují. To mohou, zákazník je chráněn pojistkou kanceláře, která zájezd prodává, agentura je vlastně subdodavatel,“ říká Zelený. Tedy pozor, nakupujete-li v agentuře, pořadatelem ve smyslu zákona je někdo jiný a v případě vad či úpadku byste své nároky uplatňovali jinde, než jste zájezd pořídili.

V cestovním ruchu působí i další subjekty. Pro platnost smlouvy o zájezdu není důležité, zda ji organizuje opravdu ten, kdo ze zákona smí, platná bude tak jako tak. Jestliže někdo podniká neoprávněně, může dostat pokutu. Kdo vypravuje zájezdy neziskově (tedy nikoliv soustavně, samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za úplatu a za účelem dosažení zisku), jedná v souladu s právem. Skautské oddíly či jiné spolky, které jednou za čas vypraví své členy na delší výlet či společnou dovolenou, rozhodně nemusí být koncesovanými cestovními kancelářemi.