Milé dámy,

Moc ráda bych Vám napsala veselé řádky, ale bohužel mi dnes nezbývá, než vyložit slovíčka poněkud smutnější.

Do posledních dní jsem byla obyčejná, trošku střelená, vysmátá holka, která se radovala a smála z každé maličkosti. Dokázala bojovat s náladami, nízkým sebevědomím, nezdary v lásce i ne vždy spolehlivými kamarádkami. Po krátkém pláči následoval nepřetržitý smích, který zapříčil i obyčejný úsměv malýho človíčka, ptáček na stromě, či červenající jahůdky na záhonku, střeštěný pes, úplně cokoliv.

V poslední době se dá říci, že jsem našla vše, co jsem kdy chtěla. Mám výborné kamarádky, maturitu, zaměstnání i přítele, který mi velmi scházel v mém životě, rozumí mi, krásně si povídáme, smějeme se a doplňujeme. Rodiče již ve svém věku beru také jinak a mám v nich velkou oporu.

Bohužel všude může číhat nějakéto „ale“.Osud chtěl nejspíš vyzkoušet pevné základy naší rodiny. Vzal nám jednoho člena, mladého, a ač nebyla má přímá příbuzná a nevídala jsem se s ní tak často, přesto mě její odchod velmi zasáhl. Myslím na ní každý den, namísto velkého těšení se z jarních dní, tečou mi po tvářích slzy, ztrácí se úsměv, myšlenky vážní.

Poprvé v životě jsem si uvědomila, jak je život křehký, jak málo času vlastně každý z nás má vyměřeno. Kolik si plánujeme, že stihneme a vlastně ani nevíme, zda tu budeme příští den, natož příští rok. Ptám se sama sebe, kde se najednou vzala ta pokora, smutek, vážnost, vždyť lidé umírají dnes a denně, každý se se smrtí jednou potkáme, musíme se s ní vyrovnat, a přijmout jako fakt.

Patří k životu. Víme to. Všichni si to uvědomujeme, ale pochopíme vše až když na nás dýchne zblízka. Ale je tak rozdílné loučit se s člověkem zralým až starým, co život si měl to štěstí prožít, než oplakávat člověka v rozkvětu. Sluníčko, co svítilo pro celou rodinu a ač tu zanechalo malé a dosti podobné sluníčko, přesto u nás v srdíčku zůstane a dlouho zanechá smutek v duši.

Chci Vám jen říct, abyste neodkládali – nikdo – nic na zítra. Nemůžeme si být jisti, co nám zítřek nabídne. Vše je pomíjivé a život též. Pokud máte zdraví, buďte za něj vděčni, protože bez zdraví si neužijete ničeho, blízkých lidí, práce, denních radostí a starostí, ani domku, auta, či peněz. Bez zdraví nejde opravdu nic.

Mějte se krásně, a všem hlavně přeji hodně zdraví.

(Své příběhy, dokumenty, povídky a eseje s tématem "života žen" nám zasílejte do redakce na info@babinet.cz. Třeba zrovna Vy pomůžete jiné ženě v podobné situaci, kterou jste řešila nedávno sama)