Petra se ptá:

Ahoj, chtěla jsem se zeptat. Právě jsme se po 4 letech vztahu a 3 letech společného bydlení rozešli s přítelem. Je mi 23 let a byla to moje první vážná známost. Byla jsem k němu celou dobu hodně připoutaná a často jsem pochybovala jestli to má smysl, Že asi nežiji svůj život tak úplně podle svých představ. Asi poslední půlrok jsem mu přestala věřit, neustále jsem jej podezřívala z nevěry. K tomu jsem měla své důvody. Nyní po tom, co jsme si mysleli, že jsme krizi překonali, jsem opět vycítila, že není něco v pořádku a nakonec mi přítel sdělil, že zjistil, že už mě nemiluje a bál se mi to říct, aby mi neublížil. Přitom jsme si řekli, že chceme zůstat přáteli a že nám stále na druhém záleží. Já jsem si také myslela, že jej už nemiluji, dokonce jsem si začala hledat i jiného partnera, ale nějak jsem se asi přinutila setrvat ve vztahu. Teď jsem ale nešťastná a trápím se, i když jsem si vždycky myslela, že to jednou skončí. Mám pocit, že se s tím vyrovnává líp a taky, že je rád, že se mě zbavil, protože v tom hraje svou roli i jiná žena. Která byla údajně katalyzátorem k tomu, že jsi uvědomil, že je schopen se zamilovat do někoho jiného. Vím, že byl vždy velmi citově založený a vztah, v němž by ženu podváděl si nedokázal představit. Ptám se, myslíte, že nemá náš vztah už vůbec šanci a že někoho můžete milovat celý ľivot. Vím, že by se zachoval jinak, kdybychom měli děti, ale mám strach, že nikoho takového už nenajdu, výborně jsme se doplňovali. Myslíte, že můžeme zůstat přáteli nebo to není možné, protože vždy jeden opouští druhého, i když jsme se na tom v podstatě shodli. Děkuji za odpověď.

Mila Petro, asi bych neměl psat o tom, ze jsem zažil prakticky to samé. Ale je to tak. Proto budu upříimný a možná poněkud ostřejší, ale je to tak lepší. Z toho mála, co jsi o vašem vztahu napsala, si dovolím tvrdit hned několik věcí: 1. Sice existuji úspěšné celoživotní páry, které předtím neměli vážný vztah, ale já takového nikoho neznám. 2. Píšes, že jsi relativně hodně (a dlouho) žárlila. To je projev tve nevědomé nedůvěry k němu a je to normální. V každém případě argument proti. Prostě mu nevěříš a je jedno, jestli je nedůvěra opodstatněná nebo není. Je to nedůvěra a na nedůvěře žádný vztah nemůže stát. 3. Byla (jsi) k němu připoutána. Další důvod pro malou perspektivu vašeho vztahu. Můžeš kohokoliv sebeintenzivneji milovat, ale nemáte šanci, pokud se nejedná o partnerství v plném významu tohoto slova. 4.Životní láska existuje, ja jí našel ve 27 letech. Předtím jsem prožil pět vážných vztahů (společné bydlení, plány, ...) a upadal jsem do těžkých depresi. Jak to můýžu vědet po dvou letech, ze je ta laska životní? Prostě to vím. A Ty to taky poznáš, věř mi. Ziskala jsi ohromnou životní zkušenost, která je k nezaplacení. Jednou si na mě vzpomeneš... 5. Neexistuje jenom jedna životní láska. Nesmysl? Kdepak. Životní laska je totiž jenom ta poslední a tu jsi jestě nezažila. Jestě jí nemůžeš znát, nemůžeš znát pocit naprosté důvěry, klidu, uvolnění, spokojenosti, lásky,... Nemáš s čím srovnávat... 6. Dítě není řešení problému! Dítě je finální výsledek souznění dvou bytostí. Krásné otevření opravdového světa. Ne hry na svět. Protože bez dítěte je život jenom simulace světa. 7. Nikdy se dva nerozchází poté, co se na tom shodli. Vždy je jeden příčinou, ve vašem případě tvůj přítel. On tě opustil a je jedno, jak to pojmenujete. Petro, ukonči v sobe všechny diskuse o tom, co bylo, a žij. Obnov stará přátelství, dělej, co tě baví a všechno ostatní přijde samo. Máš před sebou krasný život, protože jsi krásná bytost.