Mami...

Strach z čehosi tě ochromil

a ty ses lásky bála

rodové svědomí

v absenci tvého vědomí

počala v bříšku růst

tvá Jana malá

k přežití sílu postrádala

a po třech týdnech vrátila se

zpět domů

mami

do nebe

dny pluly dál

a štěstí pro tebe - tvůj syn

vzdal svoji příležitost v lůně

kdo neprožil ten nepochopí

jaké to stopy ve tvé duši

ti zabránily

jak se sluší milovat další dceru tvoji

kdo neprožil ten nepochopí

že srdce zlomené se bojí

životů dalších

na něž ztrácí sílu

říkalas: Milunko

a později pak: Milu

a já to nikdy necítila

že byla bych ti trochu milá

hledala sebe ve tvém klíně

tu lásku

s níž jsi byla na mizině

jenže to pověz dítěti

zpaměti už co děsně malá

znala jsem mraky básniček

kreslila krásně

zpívávala

žákajdu plnou jedniček

vše marně

nezvedly se paže

co by mě k sobě přivinuly

čas smaže křivdy?

Nesmaže!

Z nuly se stala jednička?

Ne - z jedničky se nula stala

když v sobě cit jsem zapírala

co patřil tobě

- nechtěla jsi

dnes měly bychom obě sivé vlasy

a já tě hledat nepřestala

jsem pořád stejná tvoje malá

a chápu víc

než coby dítě

mé oči dnes už nespatří tě

a do tvých dlaní nevklouznou mé dlaně

ať jakkoli mi vzdálené

tvé polibky

dík mami za ně

cítím je

hřbety rukou hoří

jsem sotva pár dní narozená

panenka živá

příští žena

tu lásku co jsi neměla

vytáhnu ze dna svojí duše

a za obě jí jednoduše

požehnám tvoje vnoučata

mami

dnes už jsem bohatá