Můj život – půlka století

Ne

už se nechci smířit s málem

Byla jsem máma od dětí

na tisíc kousků roztříštěná

vášnivá milenka

i žena

k plenám a hrncům odsouzená

a to mi srdce naplnilo

vždy láskou

mnohdy k zalknutí

Víc přátelství než velkých flámů

a malé rány nepočítám

kde s lehkostí se chytračí

tam moje místo vážně není

a přesto jsem se

zlobě díky

vždy nevyhnula odsouzení

Miláčku

halooo!

Ještě jsi tam?

Jak často prázdné srdce svádí

obklopovat se harampádím

s důvěrou že si užije

laskání trochu

rozptýlení!

V tom bohatství mé dávno není

má smysl hrát jenom vabank

Ne

vůbec nic si nevyčítám

Miláčku

halooo!

Ještě jsi tam?

Za všechny dary splácím daně

a nevzpouzím se

Odevzdaně

odevzdám ti co tvoje jest

můj Bože

ač se občas viním

slabostí svou že čest si špiním

večer když v lože uléhám

a naléhavě naléhám:

V nesmírné touze zas se zmítám

Miláčku

halooo!

Ještě jsi tam?

Ne

už se s málem nesmířím

napnu sil pár svých

co mi zbylo

planetu najdu malou

milou

jen pro stoličku a tři stromy

nepřízeň žití navždy zlomím

obklopená jen modrým nebem

a tebou

Lásko

denním chlebem