Katka se ptá:

Je mi 27 let, partnerovi 40, jsme spolu 2,5 roku. Líbí se mi na partnerovi jeho veselá povaha, některé jeho vtipy jsou ale neúnosné. Ještě bych přešla, že se rád dívá na krásné ženy, ale má k tomu i komentáře. Např. co říkám na jeho známou, jestli má do ní jít. Která žena ve fitku se mu líbí nejvíc, ale je pro něj stará. Jestli si myslím, že ta cizí žena stojící opodál na chodníku čeká právě na něj a jestli má za ní jít. Jednou mi při líbání schválně říkal jiným jménem. Jestli mám hezké kamarádky a nevezmeme je do trojky? Je toho spousta. Opakuje mi, že vše je jenom legrace a že mě chce trošku popíchnout. Uznávám, že se poslední měsíce polepšil, ale dává mi najevo, že na tom nevidí nic špatného a že to bude vždy dělat, protože to k němu a všem mužům prostě patří. Přiznám se, že mi za tu dobu kleslo sebevědomí. Nikdy jsem neměla důvod o sobě pochybovat, protože jsem na nedostatek zájmu ze strany mužů netrpěla. A pořád se nemíním smířit s tvrzením, že to mají muži v genech a nemůžou to změnit. Chci si sama k sobě zachovat úctu. Váhám jen proto, že jinak je moc pozorný, pojí nás spousta krásných zážitků a pořád ho miluji. Prosím, mohli byste mi napsat upřímně váš názor, co je příčinou jeho chování a jak bych měla nejlépe reagovat. Děkuji mockrát. Katka

Milá Katko,

sama cítíš, že je situace neudržitelná a ani já jako muž to nevidím jinak. Je úplně jedno, co je nebo není pro Tvého partnera přirozené. Není první a ni poslední, komu se líbí ženy. Tvůj přítel ale evidentně ještě nedospěl, protože jinak by už dávno věděl, že jeho chování je naprosto neakceptovatelné a dospělý muž se podobným způsobem prostě nechová a takto nemístným způsobem svou milou neponižuje.

Navíc je důležité říct i další fakt. I kdyby vyrostl ve společnosti, kde podobné řeči jsou normální (a takové řeči opravdu normální nejsou), přesto platilo, platí a platit bude, že partner prostě nedělá nic, co by bylo nepříjemné partnerce (a platí to pochopitelně i obráceně). Tedy jednoznačně ho upozorni na to, že s tím musí přestat a že podobné chování prostě akceptovat nebudeš.

Možná Ti bude připadat mé řešení příliš kategorické, ale Tvůj přítel není přes svůj věk dospělý (nebo se aspoň dospěle nechová) a tedy je tvrdší řešení na místě. Trvej na tom, aby se tak nechoval: pokud podobný způsob komunikace neopustí, je to jenom dalším důkazem, že není na vážný dlouhodobý stav zralý. A je opravdu jedno, kolik mu je let.