Žili byli 2 králové, každý měl své království i královnu. Král dolního království dlouho usiloval o přízen královny horního království. Po dlouhém vyčerpávající době uspěl ve svém snažení. Královna v něm poznala muže na kterého čekala, protože tolik krásného po všech stránkach života ji nikdo nedokázal dát. Oba štastni byli, i když nemohli být spolu každou chvíli, přesto výlety a tajné schůzky jim dávali sílu, měli v sobě pevnou víru a upřimný vztah.

Jak tak plynul čas, krásné věci přines zas.

Nebylo to v plánu, ale dolní král začal nový most budovat se svoji novou královnou, mluvil o novém království, dovolené, chtěl královně ukázat krásná místa svého mládí, a tak začali žít svůj sen spolu být jen. Těšili se moc až spolu budou 7 a 1 noc. Královna v ně doufala a s radostí na ně čekala.

Neví, co do pití či jídla královi kdo dal, protože vše krásné královně král vzal, z nového mostu ji shodil od všeho se osvobodil. V pohádkách bojuje král o královnu,ale v té naší pohádce královna bojuje o krále, ale stojí proti samotnému králi jen s holýma rukama a upřimným srdcem a láskou, víc mu dát nemůže. Přesto doufá, že jednou král otevře i své srdce a pustí královnu dál. Královna krále stále miluje a přemýšlí, jestli to má cenu, jestli vůbec král chce, aby patřila jen jemu. V srdci ji to bolí, co je platné, že má školy. A tak nechce si i vzpomínky nechat vzít, to už by neměla, proč žít. Královna ráda by svou pohádku dopsala a štastná jako dřív zůstala.