Jsem rád, že největší hvězdou na právě probíhající olympiádě je Kateřina Neumannová. A ne třeba Valenta nebo hokejisté. Vážím si jí. Je o ní vidět, slyšet. Celé roky. Ne ovšem s drogami, zakázanýma látkami. Ne v „bleskoidních" časopisech o jejich vztazích. Ale o její tvrdé práci. Trénincích. Houževnatosti. Cílevědomosti. Něco, v čem může být nejen nám mnohdy - ale zejména naším dětem vzorem.

Kateřina vyhrává už snad deset let pomalu... Je upřimná, na nic si nehraje. Má svoje problémy. Lidské, sportovní, profesionální... I mateřské. Slušně a lidsky se s námi podělí, když jsme jako „národ" příliš zvědavý. Cítíte z ní člověka. Nebo alespoň já... V každém coulu. Ne PR agenturu, která ji trénuje a říká, co a kde a kdy má říci, a kdy z a kde zase mlčet, mlžit... Příkladů negativních je kolem nás tolik... Nejen ve sportu.

Neodmlouvá novinářům - jako „pan Janda" (skokan na lyžích), o kterém se - obávám - už za rok nebude slyšet. Raz, dvakrát si skočil hodně daleko - asi zejména díky trenérově superprofesionalitě - smočil nohy ve slávě... A zapadne jako kometa. Taky jen jednou za život... A po dalším neúsěpšném skoku se už pustil do novinářů. Dodatečná omluva je už jen prací PR teamu, není to z něj. Loutka...

Kateřina není hvězdou na jednu sezonu. Její úspěch není náhoda. Není štěstí, které by na ní roky sedělo...

Valenta (akrobatický skokan na lyžích) si jednou skočil taky hodně dobře - a dovezl před čtyřmi léty zlatou olympijskou medaili. A co pak? Čtyři roky jsem o něm slyšel jen z reklamy na to či wono... Maximálně ještě o tom, že zase připravuje nějaký větší počet vrutů s moc hezkým jménem... Jo, a že se je chystá skočit někdy, někde... Za sportovní vzor jej svým dětem skutečně dát nemusím... A rozdíl bych mezi ním a Neumannovou viděl, i kdyby tu medaili donesl i z této olympiády.

Mám pokračovat? Nebudu... Těchhle mých pár řádek má patřit Kateřině Neumanové. Jako sportovec - amatér (bývalej ještě k tomu) vím, co to je, co obětovala svému úspěchu. V životě. Taky vím, co jí to dalo pro život. A co to znamená pro život její dcery, když si o mamince bude jednoho dne číst v rodinném archivu. Vím, čeho dosáhla. A jako chlap, i jako mačo, se před ní musím hluboce sklánět - a skláním se. A kdyby někdy potřebovala po létech jako babička nosiče kufrů do Turína se podívat na trať, kde získala zlatou olympijskou – rád ji toho nosiče budu dělat...

Pro mě je Kateřina Neumannová nový Zátopek. Ten byl a zůstane jen Jeden. Doufám, že si najde i Kateřina místo v srdcích našich dětí povedle různých MickJaggrů, HarryPotrů apod. - ale i našich Jágrů. Těch je však přecy jen o poznání víc. Kateřina Neumannová je však (pro mně určitě) navždy jen jedna... Ze srdce Ti blahopřeji, Katko. A býti o pár let mladší, tak mám Tvůj plakát v pokoji na zdi...