Autor: Jana Lejčková

Naděje

Každý den snažím se držet své plané naděje

Den co den bráním se svojí nemoci

Přesvědčím sama sebe že se nic zlého neděje

A že se dočkám pomoci

Roztírám kapky rosy na okně

Před bouřkou a blesky oči zavírám

Poslouchám klokot vody na okně

Cítím jak po minutách umírám

Když ráno vstanu a nic se neděje

Mám na sebe jen zlost

Už se zas chytám nitky naděje

Té které není nikdy dost

Čekám marně na pomocnou ruku

Jak tonoucí se stébla chytám

A se svou touhou po dalším toku

Jen za svou naději sám pykám

Prý že naděje umírá poslední

Co když já zemřu dřív

Pomalu odbíjí na věži polední

Už stloukám ze dřeva si kříž

Vzal jsem si naději s sebou do nebe

Kde bylo všechno lepší nežli dřív

S nadějí vzpomínáme na tebe

Jak dotýkáš se prsty koňských  hřív

Naděje totiž neumírá

Ta chodí pořád za tebou

Večer když pomalu se stmívá

Ohlédni se máš ji za sebou