Loď lásky

Ach, Rosemary, poplujte se mnou.

Kam?, kapitáne. Vždyť spolu plujeme.

Ano, slečno, ale zatím pouze na lodi. Myslel jsem životem. Poplujte se mnou životem, má drahá.

Och, kapitáne, netroufala jsem si ani pomyslet...

Ano, vím, Rosemary, příliš dlouho jsem s vyznáním otálel.

Než jste nabral správný kurs…

Anebo než jsem se dostal ke kormidlu, dá se říci. Než jsem vás zastihl ve chvíli, kdy vám mohu vyznat lásku. Všechny moje lodi jsou i vaše.

Ano, kapitáne, otálel jste trošku déle, než by bylo zdravé.

Ano, slečno, ale pochopíte, že jsem nemohl žádat o vaši ruku, dokud jsem neměl jistotu, že uživím rodinu. Jako chudého rybáře s jednou veslicí by mě váš papá hnal. Až teprve před týdnem jsem se hmotně zabezpečil…a nyní využívám první vhodné chvíle, abych vás požádal o ruku. Miluji vás ale od chvíle, kdy jsem vás poprvé spatřil za mříží v dveřích kláštera, kde jste byla na vychování.

Och, kapitáne...

Neomdlévejte, Rosemary.

Je mi dobře, jen jsem chtěla, abyste mě obejmul.

Má rybko...Nuže?

Jacku, víte, že já vám odpověď dáti nemohu. Musíte se zeptat mého papá.

Rosemary, vždyť jste moderní žena..

Ano, Jacku, ale zde nejde jenom o spojení srdcí…Ach, jak ráda bych se s vámi spojila, ale obávám se, že se mnou má papá již nějaké úmysly. Proč by mě jinak vyzvedl z kláštera po pouhých deseti letech?

Nebojím se pirátů, ani nepřízně osudu, pokud budu vědět, jaké city ke mně chováte. Mohu tedy zkusit štěstí? Patří mi vaše srdce, Rosemary?

Rozhodně. Hleďte, přichází papá.

Dobrý den, kapitáne.

Dobrý den, barone.

Vidím vás v družném rozhovoru s mou dcerou. Znamená to něco, kapitáne? Vím, že jste čestný muž a gentleman, a proto doufám, že vaše úmysly jsou křišťálově čisté jako toto zpěněné moře.

Rád bych si s vámi promluvil, barone.

Jsem vám k službám.

Mohli bychom si pohovořit jinde než zde, barone?

Raději bych to odbyl tady, kapitáne. Můj čas je drahý. Nejdražší tady, uprostřed oceánu. O Rosemary se nebojte, dlouhým pobytem v klášteře je zocelená jako lodní šroub.

Nuže, barone Vulcane de la Sopko, žádám vás o ruku vaší dcery Rosemary. Svou kladnou odpověď mi již dala.

Je mi velmi líto, ale má dcera není informována o jistých skutečnostech. Vzal jsem ji z kláštera, abych ji provdal, to souhlasí. Avšak, kapitáne, Rosemary je již zasnoubena s rejdařstvím Lodička a Loď. Totiž s novým majitelem tohoto podniku, abych byl přesný. Rosemary, neomdlévej.

Och, papá, jak mě můžete zasnoubit bez mého vědomí.

Morálka mé společenské vrstvy mi to dovoluje, dcero.

Takže, kapitáne, Rosemariino srdce možná patří vám, ovšem její ruka a vše ostatní bude patřit jinému. Protože jste čestný muž, věřím, že až do Southamptonu, kde vystoupíme a bude svatba, nebudete mou dceru již více vyhledávat. Odcházíme, Rosemary. Rosemary!!!

Barone, posečkejte. V tom případě je vše v pořádku. Novým majitelem zmíněného rejdařství jsem totiž již týden já. Zde prosím doklad o koupi. Věděl jsem, že se s vámi zde setkám, proto jsem si ho připravil.

Drahý příteli! V tom případě je vše v nejlepším pořádku. Rosemary, projev prosím svému budoucímu manželovi trochu přízně. Řekni mu třeba křestním jménem!

Jacku...

Výborně, Rosemary. Znamená to tedy, milý zeti, že jste majitelem i této nádherné lodi, na které se nacházíme?

Ano, barone. I poslední vidlička zde má na sobě logo mé firmy.

Výborně. Do lepších rukou se Rosemary dostat nemohla. Ať je vaše manželství stejně nádherné a vydrží stejně dlouho, jako tato loď, Titanic.