Není to zase tak dávno, kdy ženy klimakterium neznaly. Myslíte si, že se jim žilo lépe?! To ani náhodou! Neměly šanci odhalit výhody života bez obav, že jim cyklus zase jednou naruší plány, ani užít si další výhody jedinečného období v životě ženy, kdy je na prvním místě zase ona a ne děti, práce, a všechny povinnosti, které souvisejí se slovíčkem rodina.

Přesně tak, ženy se běžně postmenopauzy, tedy období bez menstruace, ovulace a hormonálních výkyvů, dožívají jen posledních sto let. Pouze jediné století stačilo k tomu, aby se z klimakteria stal strašák opředený různými mýty a zkreslenými očekáváními.

Pravda je přitom taková, že ukončení fertilní (plodné) části života ženy znamená začátek nového období, které ani náhodou nemusí být méně dobré, kvalitní nebo vzrušující.

Co jen se mnou bude?!

Mnohé ženy, které již nejsou úplně mladé, za to ale dobře vědí, co je v životě důležité, se klimakteria bojí. Není divu, vždyť se na ně ze všech stran valí informace o:
- průvodních jevech přechodu, které nutí něžnější pohlaví sedět, či ještě lépe ležet doma, místo toho, aby byly aktivní mezi lidmi či v práci.

- takových výkyvech nálad, při kterých se i krotké ovečky změní na hysterické harpyje.

- tak extrémním přibrání, že kolem obchodů s běžnými konfekčními velikostmi už pro jistotu nikdy ani neprojdou.

- a samozřejmě o nulové chuti na sex, což znamená, že jej buď budou muset přetrpět se zaťatými zuby, nebo musí počítat s tím, že si jejich manžel najde jinou. Pochopitelně, výrazně mladší, která se netrápí menopauzou.

Ještě by se našlo několik opravdu strach nahánějících mýtů, které pronikají ženám pod kůži. Takže se již od oslavy čtyřicátých narozenin moří otázkou: "Co jen se mnou bude?!"

Horká kaše

I v tomto případě platí moudré pořekadlo o tom, že žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. A ani klimakterium nemusí být tak divoké a děsivé, jak ho popisují mýty.

„Jeho průběh je u každé ženy individuální a záleží na mnoha faktorech, například na způsobu života, stravy, na zdravotním stavu i na genetických predispozicích,“ říká gynekoložka MUDr. Dagmar Makalová. „V první řadě je třeba si ujasnit, že klimakterium není nemoc. Je to stav, který má své charakteristiky a projevy, ty se však také liší případ od případu. A pokud snižují kvalitu života ženy, existuje řada cest a způsobů, jak je zmírnit nebo úplně odstranit,“ uklidňuje nás lékařka.

Čekání na konec světa

Přechod nepřichází ze dne na den. Neděje se to tak, že když se z vaječníku vykutálí poslední vajíčko, organismus udělá za pravidelným měsíčním krvácením jednoduše tečku a hotovo. Náznaky ukončení plodného života ženy potichoučku oznamují tuto zprávu s předstihem dvou až tří let. Toto období se nazývá perimenopauza a může se projevovat občasným vynecháním menstruace, změnami nálad či nočním pocením. "Právě toto období je obdobím největších hormonálních změn," říká gynekoložka. A ženám, které ho těžko snášejí, radí: „Důležité je takříkajíc si uklidit v hlavě. Uvědomit si, že konec plodného období neznamená konec života. Naopak, může začít jeho nová fáze, kdy ženu nijak neomezuje menstruace, děti jsou již obvykle velké a samostatné a kariéra stabilizovaná. Po dlouhých letech tak opět vzniká prostor k tomu, aby se žena věnovala sama sobě, svým zálibám a kamarádkám." Pokud žena o záliby či kamarádky v průběhu let přišla, protože byly důležitější věci, je načase udělat si nové. "Žít aktivně, to znamená starat se o své tělo i duši, dělat sport, který tělu vyhovuje, setkávat se s lidmi, dále se rozvíjet a nestagnovat. To vše pomáhá lépe snášet konec plodných let," říká MUDr. Makalová. "Existují také různé preparáty a doplňky stravy na zmírnění nepříjemných projevů perimenopauzy a menopauzy, jako jsou již zmíněné návaly horka, nadměrné pocení, problémy se spaním, výkyvy nálad, bušení srdce, podrážděnost, suchost a pálení pochvy či infekce močových cest."

Brát či nebrat

Jedním z řešení je takzvaná hormonální substituční léčba, což je laicky řečeno doplňování těch hormonů, kterých nám s nástupem menopauzy ubývá. Evropanky však k tomuto způsobu zmírňování nepříjemných příznaků menopauzy přistupují opatrněji než Američanky, které hormony ve formě tabletek, náplastí, gelů či sprejů užívají v podstatě automaticky. Gynekologové v západoevropských zemích, kam se řadí i ta naše, při předepisování hormonální substituční léčby zvažují individuální potenciální rizika užívání v porovnání s benefity  hormonální léčby. U žen, které mají v anamnéze např. karcinom prsu, nebo jiný hormonálně závislý nádor, případně se léčí s kardiovaskulárním onemocněním či prodělaly trombózu, není obecně hormonální substituce doporučována. Navíc, hormonální substituce nemusí vyhovovat každé zdravé ženě, některým zkrátka „nesedí“.

Dalším rizikem je, že při užívání některých léčiv spolu s hormonální léčbou (ať už se jedná o HRT nebo fytoestrogeny), může dojít ke změně jejich hladiny v krvi, a tím pádem k ovlivnění jejich účinků. Tomuto jevu se říká léková interakce.

Pomoc z přírody

Tak co dál? Pouze vyčkat, dokud návaly neustanou a tělo se samo stabilizuje? "I to je přístup, ale určitě existují další řešení," usmívá se lékařka, která opakovaně vyzdvihuje význam životního stylu. Je opravdu důležité, co jíme, kolik toho jíme, co pijeme, zda kouříme, kolik spíme, jak odpočíváme, jak jsme aktivní. "Mé pacientky mají velmi dobrou zkušenost s doplňkem stravy, který neobsahuje hormony v žádné formě, přesto dokáže utlumit návaly horka i výkyvy nálad, postará se o dobrý spánek, zmírní případné bolesti kloubů a ani nadměrné pocení už vás nebude trápit."

Přírodní přípravky mají poměrně pozvolný a delší nástup účinku a musíme jim dát čas, aby se jejich vliv mohl naplno projevit. Pokud si vyberete doplněk stravy na přírodní bázi bez hormonů, dá se bez vedlejších účinků užívat i dlouhodobě. Dokud se tělo neuklidní a nedostane do rovnováhy. Neboť i klimakterium jednou skončí. A vystřídá jej klid.