Také se vám někdy zdá, že mluvíte doma každý jinou řečí? Že říkáte, jak by bylo pěkné zajít do společnosti a muž slyší: Nemám nové šaty? Máte jiné představy o dovolené, o výchově dětí, o trávení volného času i o hospodaření?

Možná vám to nedělá naschvál. Je prostě jen JINÝ. Jinak vnímá, prožívá, usuzuje a cítí.

Pochopit ivduviduální rozdíly osobnosti není vůbec snadné. Předvídat její reakce a jednání a vidět chování lidí, kteří jsou úplně odlišně založeni, v širších souvislostech nám může ukázat novou cestu, jak vyjít s lidmi i se sebou samým. Mně k tomu napomohla publikace Michala Čakrta Typologie osobnosti - přátelé, milenci, manželé, dospělí a děti. Autor v ní navazuje na svůj bestseller Typologie osobnosti pro manažery z roku 1996, který též vydalo nakladatelství Management Press.

Kniha vychází z metody MBTI (Myers-Briggs-Type Indicator), která lidi rozděluje podle zaměření osobnosti, vnímání a zpracování do 16 základních skupin. Vývoj člověka chápe dynamicky a ve vztahu s ostatními. Rozlišit jednotlivé typy není rychlou a snadnou záležitostí ani pro individuálního čtenáře. Ale na mnohých příkladech ze života autor ukazuje, jak vypadá střetnutí jednotlivých typů třeba na první schůzce, v počátku manželství nebo ve středních letech. Vykresluje velmi barvitě přednosti jednotlivých seskupení, jejich možná rizika a příčiny nedorozumění.

Ať jste typ smyslový nebo intuitivní, člověk usuzující či vnímající, extravert či introvert, můžete prožít po boku druhého rozdílně založeného člověka pěkný nebo aspoň snesitelný život. Zvláště, budete-li chápat, co se v druhém odehrává. Vaše dítě se vám přestane jevit jako by jej přinesla kukačka a vaší tchýni možná s úsměvem otevřete dveře.

Ukázka z knihy:

Hráči mívají ze všech temperamentů nejdříve intimní zkušenosti. Racionálové přistupují k sexu jako ke všemu ostatnímu, to je řeší jej jako úlohu, idealisté mohou čekat na "tu pravou" chvíli nebo lásku, strážci mají tendenci jít do postele až s prověřenou vážnou známostí, ale hráči mají sklon se na "to" vrhnout hned, nejednou s někým, kdo je zaučí. Hráči také mívají nejvyšší sexuální ambice, ať již tento "obor" definují jakkoliv: počet partnerů, výdrž, vynalézavost a experimentování či nevšednost zážitků...

... Stává se ale, že když dojde na volbu životního partnera, přestává být o lehkomyslné hráče ze strany ostatních temperamentů zájem. Rozptýlení a hry nebývají vším, co ostatní od svých protějšků čekají. Chtějí mnohdy něco víc než pouhé společníky a veselé kumpány. Aby se byli ostatní ochotni vydat do života, musí hráči napřed dát najevo, že mohou nabídnout něco více než žít ze dne na den. Před strážci by měli prokázat určitý smysl pro povinnost, před idealisty schopnost hlubší sebereflexe a před racionály umění na sobě zapracovat.