Známý zpěvák a muzikálový herec tráví prosinec na turné po celé ČR a dokonce letos nazpíval i soubor veselých koled. Nabitý program na konci roku však pro něj neznamená, že si neumí najít čas na svou rodinu a vánoční pohodu. Ba naopak. Vadí mu, že je poslední dobou v módě na Vánoce spíše nadávat a tomuto „nešvaru“ úspěšně vzdoruje. Proč nenakupuje dárky a jaký je jeho recept na odolání předvánočnímu stresu?

Kamile, Vánoce se pomalu ale jistě blíží. Těšíte se?

Vánoční svátky a celý adventní čas zcela upřímně miluju a těším se na něj celý rok. Už od malička mám k Vánocům kladný vztah, a to nejen kvůli tomu, že jsem se jako dítě vždy těšil na dárky, ale také proto, že u nás doma vždy byla skvělá vánoční pohoda. A právě na tuhle pohodu se těším. Na to, že se bez shonu, který k současnému životu patří, sejde celá rodina.

Jak taková pohoda u Střihavků vypadá?

V domě to krásně voní, připravují se nejrůznější dobroty a cukroví. V televizi dávají pohádky, které jsem sice viděl už asi 70krát, ale rád se na ně podívám znovu. Každý rok k nám pozvu rodiče, protože chci, abychom se alespoň jednou ročně v klidu sešli a užili si společné chvíle u jednoho stolu. Pro mě jsou Vánoce čas na relax a trochu mi vadí, co je poslední dobou v módě. Přijde mi, že je hrozně populární na Vánoce nadávat a přistupovat k nim negativně.

Proč myslíte, že tomu tak je? Co byste poradil těm, pro které jsou Vánoce více stresem než radostí?

Je to určitý odraz dnešní doby. Možná to je taky tím, že komerční dopad Vánoc je za přispění médií a všech okolních vlivů čím dál větší. Já si ale kolem sebe vždycky vytvořím takovou bublinu, mikrosvět, ve kterém tyto věci nevnímám. Dodneška věřím na Ježíška, píšu mu dopisy, které dávám za okno. Po čas Vánoc se prostě snažíme, aniž bychom o tom mluvili, vracet se do dětských let. Na vánoční tradice hodně slyším a jsou i jedním ze způsobů, jak si navodit tu příjemnou atmosféru a pohodu. Ale jedno platí určitě. Jaké si je uděláte, takové je budete mít. Symbolem Vánoc by rozhodně neměla být honička za nesmyslnými nákupy.

Co je pro Vás symbolem Vánoc?

Pro mě je tím symbolem rodina a tmelení rodinných vztahů. Během Vánoc k sobě v různých rodinách nacházejí cestu i ti, kteří se přes rok moc nestýkají a nevidí se. Najednou i ty rozpory jdou stranou, a to je ta pravá síla Vánoc, což je jedině dobře.

Proto jste letos kývnul na spolupráci v projektu značky Milka „Kouzlo Vánoc každý den.“ Jde o soubor vánočních písniček, které mají lidem připomenout, jak je důležité užít si Vánoce v kruhu rodinném. Bylo to vaše poprvé nebo už jste měl s něčím podobným zkušenost v minulosti?

Je tomu už více než dvacet let, kdy jsem přijal nabídku od Milana Svobody, legendárního českého jazzmana, s jehož kapelou Kontraband a dalšími populárními interprety jsme nahráli cédéčko vánočních koled v netradičním aranžmá. Jednu z koled jsem například rapoval. Myslím, že se nám tehdy podařilo nahrát specifické album s asi 18 koledami, kdy každá měla velmi hravý kabátek. A vlastně to máme doma jako další z vánočních tradic, o kterých jsem už mluvil. Každý rok si tyto netradiční koledy pouštíme při zdobení stromečku. S Milkou je to letos poprvé a zpívání koled jsem si užil. Písničky doprovází kreslené spoty, které právě téma rodiny a zvyků vtipně vystihují.

Jak u Vás probíhají vánoční přípravy? Kdy nakupujete dárky?

Dárky nenakupujeme. Jak jsem zmínil, věříme na Ježíška, píšeme mu dopisy a on se o ně postará. Když vidím v průběhu roku něco, co by mohlo potěšit mé blízké, tak to rovnou koupím. Tím se vlastně trochu zbavuji toho předvánočního tlaku, kdy je najednou potřeba všem něco koupit. Nepotřebuji datum v kalendáři, abych udělal radost svým blízkým. Podobně to mám i se Silvestrem. Mám ho vlastně každý den, kdy si prostě zamanu. Důvod k oslavě se vždycky najde. Když byly děti malé, tak se jich někdy během letních prázdnin manželka zeptala, co by chtěly na oběd. Řekly, že by si daly bramborový salát, načež manželka dodala, že tedy udělá i kapra a já šel do sklepa pro stromeček. Vyrazili jsme do obchodu, kde si každý koupil nějakou maličkost, abychom si pod stromečkem mohli všichni něco rozbalit. Takže jsme měli Vánoce v srpnu. Krásná chvilka, na kterou děti vzpomínají dodnes.

Dodržujete nějaké vánoční zvyky?

Během Vánoc se všichni vracíme do dětských let, proto například stále svým dospělým dětem nakupuji adventní kalendáře, které symbolizují to těšení se na Štědrý den. Krájení jablíček, lití olova, pouštění skořápek a jiné zvyky jsme dělali, když byli děti malé, abychom je vtáhli do vánoční atmosféry. Dnes už si jen uděláme před večeří krátkou procházku, dáme si svařák a něco dobrého. Se zlatým prasátkem už totiž u dětí nepochodím.

Plánujete něco speciálního pro letošní adventní období?

Vedle mojí kapely The Leaders mám jeden projekt, který děláme už třetím rokem a plánujeme i letos. Jedná se o takové vánoční turné akustických koncertů, které se od těch rockových liší svoji atmosférou. Jsou komornější, mají úplně jiné, zajímavé nástroje a ta hudba působí na lidi mnohem klidnějším dojmem. Snažím se prostřednictvím těchto koncertů přinášet příjemnou a uklidňující atmosféru, která všem umožní se v předvánočním shonu zastavit a trochu si, lidově řečeno, „odfrknout“. Takže tu pohodu, kterou já si v adventní čas nosím v sobě, se snažím při těchto příležitostech přenést i na návštěvníky mých akustických koncertů.

Bez čeho se neobejdete a co nesmí chybět na Štědrý den?

Už je to hrozně dlouho, řekl bych tak 12 let, kdy byly Vánoce naposledy bílé. Chybí mi sníh, chybí mi Vánoce z kreseb Josefa Lady. Nedá se ničím nahradit a je mi líto mladších dětí, které si toho sněhu, pokud nejezdí na hory, většinou během svátků moc neužijí.

Kdybyste měl stroj času a mohl se vrátit do vánočního období před několika lety, například do dětství, kam by to bylo?

Určitě do dětství, kdy podél silnic a chodníků byly dvoumetrové závěje sněhu. Kdy jsme do tmy sáňkovali, koulovali se, stavěli sněhuláky a dělali to, co už dnes děti, minimálně ve velkých městech, nezažijí. Nevybral bych si konkrétní rok, pamatuju si všechny Vánoce a každé měly v sobě specifické kouzlo. Spokojil bych se s těmi, které byly opravdu bílé. K Vánocům to prostě patří.