Národní filmový archiv zpřístupňuje nové generaci diváků další ze čtrnácti digitálně restaurovaných filmů.  Krakatit a Bílou nemoc uvede Bio Central v Hradci Králové.

Vávrův Krakatit (1948) vznikl podle stejnojmenného románu Karla Čapka přibližně tři roky po útocích na Hirošimu a Nagasaki. Zatímco v knižní předloze z roku 1924 byly pokusy inženýra Prokopa s atomy a zkázonosnými výbuchy v rovině literární fantazie, filmová adaptace se zjevně inspiruje některými nedávno zažitými skutečnostmi, včetně výbuchu v podobě charakteristického „hřibu“.  Mimo naléhavý morální apel dodnes strhuje svou delirickou atmosférou a vizuální vynalézavostí v reálných exteriérech i fantaskních kulisách.

Otakar Vávra se ke stejné látce vrátil v období normalizace. Roku 1980 byla uvedena pod názvem Temné slunce jeho volná adaptace Krakatitu, tentokrát s patrnými vazbami na kontext studené války. Zdaleka však nedosáhla působivosti ani popularity starší verze.

Do jakési země, jejíž národ je plamennými projevy diktátora právě úspěšně přesvědčován o své nadřazenosti a oprávněnosti vojenské expanze, se rozšířil bacil silně destruktivní formy malomocenství. Je nazýván morbus Tshengi nebo lidově "bílá nemoc". Jediný, kdo proti němu vyvinul účinný lék, je lékař chudých jménem Galén. Odmítá však tajemství svého medikamentu prozradit, dokud mocní maří lidské životy válkami.

Čapkova hra Bílá nemoc byla poprvé uvedena v lednu 1937, tedy v čase bezprostředního ohrožení nacismem, a její paralela s tehdejší současností a především blízkou budoucností je děsivě výstižná. Haasova filmová adaptace, jež měla premiéru už na konci téhož roku, v sobě díky stejnému obsazení hlavních rolí uchovala výjimečné kvality této první inscenace, zároveň však zůstává svébytným nadčasovým dílem.

Slavnostní premiéra filmu Krakatit se uskuteční ve čtvrtek 15. 9. od 18 hodin v Bio Central v Hradci Králové. Slavnostní premiéra filmu Bílá nemoc ve čtvrtek 23. 9. od 20 hodin tamtéž.

Restaurování snímků odborně i organizačně zaštítil Národní filmový archiv v Praze, finančně je podpořil Island, Lichtenštejnsko a Norsko a Ministerstvo kultury České republiky.