V tyto krásné, skoro ještě letní dny, kdy počasí venku láká spíš k bazénu než na procházku lesem,  k nám stejně jako každý rok touto dobou přichází první pozdrav z moravských vinohradů - první dar vinic- Burčák.

Každý již netrpělivě obchází tu svou vinotéku a nahlíží dovnitř, jestli již dorazil ten pravý burčák z Moravy či vykutálený prodejce nabídne částečně zkvašený mošt odněkud z Itálie, Maďarska či Slovenska. A přesto burčák neboli mléko starců je česká rarita.

Než si dámy uděláte čas od psaní úkolů s dětmi, praní, žehlení či vaření a okusíte na jazyku první letošní burčáček, zkusme si jen trošku přiblížit, co vlastně ten burčák je. Můj kamarád z Francie mi nedávno řekl, že jsme tak trochu divný národ, že jíme jitrnice a pijeme rozkvašenou vinnou šťávu. Tohle hlava mého velice dobrého přítele nějak nepobírala. Tak jsem ho na sklonku loňského léta vytáhl do Znojma a sedl si do malebného sklípku našich stařečků a nalil mu ten správný perfektně načasovaný burčák. Oči Frantíka se rozzářily a on vykřikl ten památný výraz - Ta Morava je stejně krásná a tajuplná jako Francie. -ano ochutnal se mnou první pozdrav podzimu, nápoj, který symbolizuje odchod léta a příchod ročního období, podzimu. Ale stejně jako všemi barvami svého listí hrající  malebné české lesy, tak i moravský burčák v nás probudí pocit tak trochu blaženého a nepopsatelného pocitu. 
A jak si správně burčák vybrat a jak ho správně vychutnat? Za prvé bychom se měli prodejce zeptat,zda jde o částečně zkvašený mošt či burčák, protože pouze nápoj, který vznikl z moravských či českých hroznů smí být nazýván burčákem. Dále si zjistit z jaké odrůdy pochází ( v průběhu začátku září začínají rodit brzké odrůdy révy vinné jako Muškát Moravský, Veltlínské červenné ranné, Müller Thurgau či stále více oblíbenější Irsai Oliver či zcela nedávno do státní odrůdové knihy zapsaná odrůda Solaris ,  poté přicházejí na řadu vzácné typy burčáku z červených odrůd jako jsou Svatovavřinecké, Frankovka, Modrý Portugal, a na konci měsíce či na začátku října si pochutnáme i na burčácích ze Sauvignonů či Ryzlinku rýnských - a to je teprve jízda!) poté posoudit jeho vzhled, který by měl mít mléčně zlatavě žlutou zakalenou tóninu a u červených burčáků pak  mléčně zakalenou nachově červenou tóninu. Ve vůni musí být cítit hrozny a v chuti si pak musíme vybrat,  zda máme raději ty sladší či již více rozjeté burčáky. Chuť by měla být harmonická s lehkým vyvážením kyselin  přirozené perlivosti. Burčák bychom měli pít spíše v teplotě vyšší, než podchlazený - mezi 12 - 16 stupni celsia a pozor na to dámy - i když je to taková limča i tak se může stát, že jeho obsah alkoholu, který by měl být okolo  3 až 5 procent, zcela dokáže roztočit vaše půvabné hlavinky a to je pak zlé - :-) Takže pití burčáku je spíše tak po sklenkách než po litrech. Žádné zkoušení vypít naráz tolik burčáku kolik má člověk litrů krve, to by pak zdraví prospěšné kvasinky uvěznily vaše krásné já na dlouhou dobu na oné místnosti a doplnění  zdraví prospěšných látek v těle by pak mohlo mít zcela jiný průběh. Další důležitá věc - s burčákem se neťuká!  A kdy pít ten správný burčák?  No přece s přáteli a známými, kteří stejně jako vy jsou vyznavači pradávného tajemného moravského kultu - pití burčáku. Takže dámy na zdraví a vzhůru na burčák!

AUDIO: Someliér Otakar Pokorný radil Šárce Málkové, jak si vybrat a popíjet správný a chutný burčák.