Smutný sen

Sedím v autě, odjíždím pryč,

přemýšlím, zda jsem na něco nezapomněla,

pak si vzpomenu – ten pitomý klíč,

kterým jsem svoje srdce navždy uzavřela.

Ten klíček má on a nemůže mi ho dát,

i když bych ho chtěla vrátit zpět,

je nenávratně pryč, musím to tak brát,

chtěla bych ale říci pár dalších vět.

Krajina za oknem stále dál běží,

tak jako už tak krátký život ubíhá,

je to jak Vánoce, když jemně sněží,

vítr všechny vzpomínky otvírá.

Jak teď dostat zpátky drahý klíček,

který tak potřebuju mít,

když je pod pevným kamenem plným svíček,

já si ho nemůžu zpátky vzít!

Ten kámen brání svůj poklad věrně,

nikdo ho nemůže vytáhnout ven,

nikdo už nevstane, když rozkáže Země,

teď zbude už jen smutný sen.