S mými třemi skvělými kamarádkami jsme silná čtyřka. Já a Veronika jsme se i skoro na den stejně narodily - já mám narozeniny patnáctého a ona šestnáctého července. Když jsme měly slavit osmnáctiny, přemýšlely jsme, co podnikneme. A pak Klára přišla s nápadem, že by nám její strýc půjčil na ten velký den chatu na Orlíku. A na celý týden! Vyrazily jsme v pátek odpoledne a po drobném bloudění v cílové stanici rozjásané doputovaly k chatě. Po usilovném snažení se nám podařilo rozdělat oheň v ohništi. Jen jsme začaly s opékáním buřtů, objevily se za dřevěným plotem dvě hlavy.

"Ahoj, holky! Ta vůně je cítit až k nám!" zavolala na nás jedna z nich.

"To je Vašek s Romanem," zasmála se Klára. Večer proběhl ve znamení záchvatů smíchu.

Kluci odešli pozdě, a tak jsme se na kutě dostaly také až hluboko po půlnoci. Předtím jsme ale ještě obešly celý dům a poctivě zavřely kličky všech oken a zámky všech dveří. Celou sobotu jsme všichni společně strávili u vody, počasí se vyvedlo parádně. Večer se kluci odebrali do hospody a my si zas rozdělaly oheň. Vyprávěly jsme si strašidelné historky a nadpřirozené příběhy, až jsme se samy začaly vážně bát. Okolo jedenácté hodiny dala Veronika povel k odchodu do postele. Poslušně jsme uposlechly příkazu, uhasily oheň a zamířily k chatě. Následoval nezbytný uzamykací a uzavírací okruh. Náhle se ozvalo zabouchání. "Kdo to je, takhle pozdě?" vyjekla Klára, vyděšená z paranormálních historek od ohniště. Naštěstí to byli jen kluci, vecpali se do kuchyně s tím, že jdou právě z hospody a mají strašnou žízeň. Klára jim dala napít a poctivě za nimi zamkla dveře. Já jsem už mezitím odešla nahoru do patra za Jitkou a Veronikou.

Před spaním jsme se ještě trochu strašily, jako by toho ten večer bylo snad málo. Pak hlasy holek ztichly a postupně se ze všech postelí začalo ozývat klidné hluboké oddychování. Ale já jsem usnout nemohla. Když jsem konečně po drahné době cítila, že upadám do slastného bezvědomí, zaslechla jsem z přízemí nějaký zvuk. Natáhla jsem ruku a nahmatala vypínač od lampičky. Když jsem rozsvítila, vzbudila se Veronika. "Co je, proč nespíš? Není ti špatně?" zamumlala polohlasně. "Psst, někdo jde po schodech!" zašeptala jsem přiškrceně. Veronika se posadila a nastražila uši. "Máš pravdu! Co uděláme?"

"Vzbuď holky!" Veronika zatřásla Jitkou. "Ježíši, co tu strašíte, sůvy!" vyštěkla naštvaně Klára. "Straší tu někdo jiný," opravila ji Veronika.

"Nebo něco. Jedno je jisté, stále se to přibližuje. Po schodech." Musel na nás být neskutečný pohled - čtyři na smrt vyděšené bledé tváře, vykukující zpod peřin, s vytřeštěnýma očima a vlasy stojícími hrůzou. Bylo to zvláštní, ale teď, když už bylo v místnosti světlo a holky byly vzhůru, přestala jsem se bát. Potichu jsem vstala z postele a kradmo se připlížila k pootevřeným dveřím. Sebrala jsem odvahu a prudce strčila do dveří. A vtom na mě vyskočil obrovský chlap v černé kukle přes hlavu. A za ním další! Samozřejmě, že se ze záhadných násilníků vyklubali Roman s Vaškem, kdo také jiný. Využili Klářiny chvilkové nepozornosti, když jim nalévala vodu a otočili kličkou jednoho z oken. Klára už ji předtím zavřela a neměla pochopitelně důvod ji kontrolovat. Oslava mých a Veroničiných osmnáctin se moc povedla, ovšem zážitek z předchozí strašidelné noci zdaleka nepřekonala.

Zajímá vás, co prožívají ve svém životě jiné ženy? Co je těší a co trápí? Jak řeší své problémy, jak se vyrovnávají s nevěrou, jak vychovávají své děti? To vše najdete každý týden v časopisech plných skutečných životních příběhů NAPSÁNO ŽIVOTEM, ČAS NA LÁSKU, ŠTĚSTÍ A NESNÁZE.

Navíc vás čekají i dobré rady MUDr. Plzáka, skvělé tipy na hubnutí, úžasné recepty pro všechny kuchařinky, křížovky i soutěže o bezva ceny.