Přemýšlím, na co letí děvčata zkraje 21.století… Jsou to smyky s „vytuněným“ Ferrari na škvárovém okruhu? Vznešená jízda v černém mercedesu s hvězdou na čele? Dominantní postava skvěle padnoucí do obleku, silueta ne nepodobná řediteli Pojišťovny štěstí? A co takhle básnička? Romantický chyták na citlivé ženské povahy, který moc nestojí a bohužel také moc nevynáší...

Sice je pravda, že několika slovy přednesenými s básnickým vzletem lze upoutat pozornost ženy nebo dokonce více žen (!), ale jak je potom přechýlit v hlubší zájem něžného protějšku? Co potom, až dojdou rýmy a recitátoru dech a náplň do tužky? Co když se básník nedokáže pochlubit ještě jinými přednostmi? Maniak, básnící v jednom kuse, brzy donutí ženu k taktnímu ústupu. Zamilované verše jako způsob tokání se považují za obstarožní cestu k dobývání dívčích srdcí. A podle mě zcela právem. Dnešní doba si básníky opravdu nehýčká a samotná básnička pro vaši vyvolenou, i kdyby se přetrhla obdivem k jejím půvabům, nezpůsobí, že dívka hned vyplní prázdné místo ve vaší náruči.

Přihodila se mi několikrát situace překypující rozpaky: Pod vlivem pentalogie o básnících, kteří ochutnávají život a postupně přicházejí o iluze, přistoupil jsem k ženě, která mi byla přinejmenším sympatická, že pro ni mám básničku, a nevěděl jsem přitom, jak se tvářit. Vidím to stále živě: Ona se sice stydlivě zasměje, zašeptne: „Ježíš, děkuju, schovám si ji!“, ale dalších odměn, které zaměstnávají moje podvědomí, se mi nedostane. A zasloužilý ruměnec, jenž zahoří v líčkách, mi ve skutečnosti vystavuje červenou v dalším snažení. Potom mě obkličují trapné pocity, když si představuji, co si dotyčná v duchu říká: „To je od tebe hezké, ty starý romantiku, ale básničkou nebudu živa“ nebo „Schovám si to na památku, ale já už mám chalana, ten je manažerem a přináší mi domů cennější papírky.“

Dle mého přesvědčení ženy nakonec, přes veškeré vedlejší úlety a omylná vzplanutí, hledají záštitu a zabezpečení. Citové i materiální. Z básníka příliš dýchá odér bohéma, milovníka volnosti, který si moc neláme hlavu s tím, jak se postará o sebe, natož aby se postaral pro partnerku. Příkladů z historie, které jsou často až odstrašující, najdeme mnoho. Za všechny zmíním Máchovu poctivě uplatňovanou žárlivost vůči milence Lori nebo Verlainovy šíleně čtverácké kousky páchané na vlastní manželce. Samozřejmě existují plejády básníků, kteří vedli spokojený rodinný život, ale samo slovo“básník“spíše věští trvale nepokojnou bouři…

Abych uzavřel svoje teorie: Nedokáže-li muž k ženě přijít s ničím lepším než básničkou, smění pár řádků za stydlivé poděkování a může táhnout dál. Daleko lepší možnost představuje hmotně zaopatřený, psychicky vyrovnaný a jistě vzhlížející básník (vzácný druh?), který svou literární předností pouze romanticky přikrášlí to, čím ženu vlákal do svých osidel. Ano, teprve když je vyhráno a sbaleno, sypte se suverénním přehledem z rukávu milostné povídačky. Přemýšlím, že si pořídím Ferrari – až budu mít řidičský průkaz, pochopitelně.

Zdroj - www.neraweb.cz