Víte, jak připravit Medailónky z hovězího hřbetu ve feferonkové omáčce, Tresčí filé v pivním těstíčku nebo jaký je rozdíl mezi Římskou rybí polévkou a Lombardskou? Všechny recepty na tato poetická jídla spolu s mnoha dalšími najdete v nové neobvykle pojaté kuchařce Josefa Imbacha Tajemství klášterní kuchyně, se kterou přichází nakladatelství Portál.

Autor, švýcarský teolog a historik, je sám velký znalec a milovník gastronomie. Ale jak přiznává, nebyla to cesta jednoduchá. Nejprve „neuměl zvládnout ani omeletu, protože vejce nemá zip, kterým by se dalo otevřít...“ Roky sebezdokonalování, velkého zájmu a píle ho přivedly k mistrovským dílům, které ve své knize předkládá čtenářkám spolu s barvitým popisem doby a prostředí, ve kterém mnichové žili. Provede nás v ní od starověkého světa doby zakládání klášterů ve 4. století, přes středověk papeže Pia V. a Benedikta XIII, do světa biskupů, lékařů i prostých mnichů a především k chutím jejich jazýčků.

Tajemství klášterní kuchyně v sobě skrývá neobvyklé recepty kořeněné pikantními historkami a pověrami. Vždyť nejen láska, ale i pověrčivost prochází žaludkem, do dnešní doby se zachovala například ta, že česnek chrání proti upírům. Též je důležité mít doma připraveny vždy tři bílé dary pro vědmy – sůl, mouku a vejce... Dovídáme se o tom, jak vypadalo hodování v Římě i na jiných svatých místech. Jaké pokrmy a nápoje se připravovaly v dobách hojnosti i půstu, na stolech boháčů i obyčejných lidí. Kniha bohatá na historické události a postavy neopomíjí svůj hlavní účel – předložit čtenářkám celistvý obraz klášterní kuchyně od dávné historie do dnešních dnů. Proto bude jistě ve středu zájmu všech milovníků dobré kuchyně.

Ukázka z knihy

Když Pachomius v Thébách kolem roku 320 založil klášter, stal se, aniž by si to přál, otcem západoevropského mnišství. Od něho pocházejí i první křesťanská mnišská pravidla, mezi nimiž – kdo by se divil – jsou samozřejmě obsaženy i stanovy a předpisy vztahující se k jídlu. Mimo jiné se v nich praví:

Pokrmy se mají připravovat výhradně v kuchyni. Kdo pracuje mimo klášter, ať s sebou k posilnění vezme zeleninu, kterou lze v létě učinit trvanlivou pomocí soli a octa a skladovat pro takové příležitosti. V době spánku panuje přísné ticho. Kdo se ze spánku probudí a pocítí žízeň, ať se neodváží něco pít. Bez povolení nadřízeného nesmí nikdo pojíst ve své cele ani docela obyčejné jablko nebo podobně. Co se nemocných týče, má se o ně pilně pečovat a podávat jim dostatek dobrého jídla. Pro zdravé platí naopak přísnější předpisy. Dvakrát týdně, ve středu a v pátek, kromě velikonoční doby a svatodušních svátků, se mají postit. V ostatních dnech mohou ti, kdo pocítí potřebu, v polovině dne jíst. Pro nemocné, staré a děti se má připravit pokrm i večer...