Když jsme do březnového čísla našeho obecního Zpravodaje Statenic a Černého Vola chystali s kolegyní Renátou Šťastnou materiál o sbírce víček na nemocnou holčičku Eleni, nenapadlo mě, jak hluboko já sama do této problematiky zabřednu a kolik věcí mě přitom překvapí.

V první řadě jsem až dosud považovala sbírání víček na nemocné děti za sice politováníhodnou, ale okrajovou záležitost týkající se několika málo jedinců, které náš systém zdravotní péče nedokáže nikam zaškatulkovat a tak nemá „tabulky“ na proplacení příslušné péče. Proto mě překvapilo, když jsem na webu firmy Hottech s.r.o. (www.hottech.cz ), která víčka vykupuje, napočítala v jejich seznamu přes 110 (!) různých sbírek. Adresáty deseti z nich jsou právnické společnosti (neziskové organizace), za nimiž se skrývají možná desítky dalších lidí, kterým se dostává pomoci tímto způsobem. Hottech přitom není jediná firma, která víčka vykupuje, takže celkem to u nás mohou být až stovky lidí, pro něž široká veřejnost víčka sbírá. Takže ne ojedinělé případy, ale systémová chyba?

Za druhé v souvislosti se sbírkami (nejen víček) opakovaně padalo slova „Klimkovice“. Jde o Sanatoria Klimkovice, nestátní zdravotnické zařízení, které provozuje společnost AquaKlim, s.r.o. se sídlem v obci Klimkovice v Moravskoslezském kraji ( www.sanatoria-klimkovice.cz. ). Právě na léčbu v tomto zařízení se sbírky často konají, protože zdravotní pojišťovny je neproplácejí. Řádově se jedná o částku cca 50 000 Kč za jeden pobyt. Z hlediska rozpočtů zdravotních pojišťoven nic zásadního. Otázka, proč tuto léčbu tedy nemohou proplácet, se nabízí sama.

Nebylo nic jednoduššího, než ji e-mailem položit Ivaně Gračkové, která Sanatoria Klimkovice mediálně zastupuje. A musím říct, že prvotřídně. Přestože jsem e-mail odeslala po obvyklé pracovní době, cca v 17,30 hod., reakce byla nejen blesková, ale také věcná a obsažná. Velmi stručně jde o to, že rehabilitace v Klimkovicích jsou prováděny moderními postupy, na jejichž existenci pojišťovny ještě nestačily reagovat. Zatím proplácejí jen starší rehabilitační postupy s tím, že účinnost těchto nových metod  není dosud bezpečně ověřena. Okamžitě se nabízí další otázka. Jezdili by  rodiče nemocných dětí do Klimkovic a platili by tuto léčbu sami, kdyby si mysleli, že to nemá smysl? Poprvé možná, ale opakovaně? Do pátrání po odpovědi na otázku, proč nemohou naše pojišťovny v tomto případě vzít v úvahu relevantní zahraniční studie dokazující účinnost daných léčebných postupů, jsem se vzhledem k složitosti celé problematiky nepustila a beru tuto skutečnost prostě jako fakt.

Tím spíš jsem ráda, že jsem se svým dotazem 29. února trefila sice nečekaně, ale za to zcela přesně do chvíle, kdy se celá tato problematika má významným způsobem pohnout kupředu. Ivana Gračková mi poslala čtyři dny starou tiskovou zprávu, podle níž právě 29. února začal výběr prvních dětí do projektu hrazeného z dotace Moravskoslezského kraje poskytnuté Asociaci rodičů dětí s dětskou mozkovou obrnou a přidruženými neurologickými onemocněními ve výši 700 tisíc korun. Výsledkem projektu by měla být pilotní studie prokazující účinnost rehabilitačních postupů používaných v Klimkovicích, přesněji nazývaných „komplexní intenzivní lůžková léčebně rehabilitační péče dětských pacientů s dětskou mozkovou obrnou a získanými postiženími mozku“ - blíže viz http://www.sanatoria-klimkovice.cz/www/cz/o-pilotni-studii/ .Důležité také je, že do tohoto projektu byly vybrány děti, které tuto rehabilitaci ještě nikdy nepodstoupily. Šanci tedy mají nyní i ty, kterým se na léčbu dosud nedostávalo peněz.

Podle mě není třeba žádných dalších dlouhých řečí. Rozdíl mezi kvalitou života člověka upoutaného na vozíku a člověka, který je schopen chůze, byť třeba jen krátké a o berlích, si snad umí představit každý. Zastupitelé Moravskoslezského kraje správně pochopili, že pokud je možné tento rozdíl zaplatit penězi, pak je to třeba udělat.

Doufám, a jistě nejsem sama, že brzy budou z dalších zdrojů následovat další podobně výživné dotace a příspěvky. Těch 700 000 Kč totiž odpovídá 116 666,7 kg nasbíraných víček (při výkupní ceně 6 Kč/kg). Ano, to je víc jak 116 tun. Než se takové množství sejde v již zmíněné firmě Hottip, trvá to půl roku. Pro lepší představu, o jak obrovské množství víček se jedná, si stačí uvědomit, že do běžného kýble (10 litrů) se jich vejde asi tak kilo.

Ale nemusí to být jen víčka. K nim patří také všelijaké plastové krytky na spreje, i kosmetické, některé obaly na DVD a CD a celkem překvapivě také třeba přepravky na ovoce a zeleninu. Prostě jakýkoliv výrobek z plastu označeného číslem 2 nebo 5 v trojúhelníku nebo písmeny HDPE nebo PP. Jejich sběr rozhodně nepovažuji za potupný, jak se píše v oné tiskové zprávě (byť celkově je to míněno v dobrém), ani za nesmyslný, jak se zase píše jinde. Naopak je velmi užitečný. Vždyť kdy jindy, než tváří tvář horám nasbíraných víček, si mohou ti odpovědní uvědomit, co je vlastně důležité?

Jitka Lenková

ilustrační foto archiv,  www.dmo.estranky.cz