Jana se ptá:

Jsem 13 let vdaná a máme 2 malé děti. Na mého muže si nemohu ani při nejmenším stěžovat. Jeden druhého si vážíme, máme se rádi a stále si máme co říct. Přesto jsem se zamilovala do jiného muže, kterého znám jen od vidění a ani on mě nezná lépe než jako "zákaznici". Budou to 2 roky co jsem na něj začala myslet, tehdy to ještě šlo, ale loni v létě kdy jsem ho viděla naposled, jsem jím úplně propadla. Naštěstí nemám možnost ho vídat, ale ani to mi nepomáhá na něj zapomenout. Stále svádím boj s myšlenkou písemně ho oslovit, zdravý rozum zatím vítězí ale nemá to konce. Zakážu si na něj myslet, zlobím se na sebe i na něj, nic nepomůže. Lásce člověk neporučí. Myslím, že ani radu nepotřebuji, jelikož sama dobře vím co je v mém případě správné, přesto dobrých rad není nikdy dost a jde mi spíše o psychickou podporu. Předem děkuji.

Milá Jano,

tvůj dotaz je vlastně velmi povzbudivý. Sice máš problém ohrožující tvoji rodinu, přesto to zvládáš lépe, než drtivá většina žen v tvém okolí. Navíc mám pro tebe, troufnu si říci, dobrou zprávu. A možná dokonce i nějakou tu dobrou radu.

Píšeš, že jsi ho viděla naposledy loni v létě. Protože jsi s ním nic neměla, nežila jsi s ním a vlastně ho neznáš, shodneme se na tom, že nemiluješ onoho muže, ale spíš iluzi, kterou jsi si o něm vytvořila. V tvém srdci není on, ale opravdu jenom tvoje představy. Tedy nemiluješ jiného, jenom si to myslíš. :-)

Píšeš, že máš svého muže ráda a že si rozumíte. Přesto si myslím, že jste něco zanedbali, že Váš vztah přestal růst. Každá láska, a hlavně ta manželská, se musí rozvíjet, musí se hýčkat, starat se o ní, stále vymýšlet, jak vztah prohloubit a zdokonalit. A to je přesně ta cesta pro tebe.

Nemysli na sebe a svoji lásku, mysli na své nejbližší. Obejmi svého manžela a buď šťastná, že patříš mezi menšinu úplných a funkčních rodin. Vyražte na výlet, jděte na skleničku, to je jedno, ale hledejte spolu s manželem další a další cesty. Vaše láska k iluzi nemá ve srovnání s manželem hodnotu ani napsaného slova.

A nemluvím do větru, sám žiji v jedenáctiletém vztahu, s dvěma malými dětmi. A tak vím, že je to všechno jeden velký boj! Držím palce...