I PO LETECH

Před očima nádraží před pěti lety...

Netrpělivě jsem počítala vteřiny,

čekala jsem vlak, jenž dělil naše světy,

abych po týdnech tě spatřila, můj Jediný.

Když jsi ke mne vystřel mocná ramena,

chyběli mi na jazyku slova,

přivinula jsem se k Tobě zmámená,

"Lásko, Lásko," šeptala jsem znova.

Slyšela jsem, jak Ti srdce buší,

hladil jsi jemně mé vlasy, tvář,

slunce se mi rozlévalo v duši,

něha v očích měnila se v žár.

Dnes Tě čekám již v naší kuchyni,

ne na nádraží, jako před lety,

jako tehdy počítám vteřiny

a toužím, Lásko, po tvém objetí.

Unavené oči zasvítili ze dveří,

měl si zase těžký den v práci,

oddechni si, nabízím ti večeří,

únava se pomalu ztrácí.

První polibek - nežný, motýlí,

druhý - probouzející hlad,

třetí- jak vlnobití vášnivý,

být spolu vždycky, všude, napořád...

Tvé měkké rty a horká kůže,

doteky jenž rozechvějí do nebe,

temný pohled, sila muže,

můj svět se zúži na Tebe.

Vlnobití, uragán,

bouře,zemětřesení,

křeč s očima dokořán

...

...

...

a sladké rozednění...