Okatý chlapeček má skoro pohádkové jméno. Jeho čtyřletý život však moc pohádkový není. Před více než dvěma lety na sebe Dominik zvrhl fritovací hrnec, léčba se táhla a na jejím konci je bohužel smutná diagnóza - nutná transplantace jater...

Někdy stačí setina vteřiny a život se člověku smrskne na bílé lékařské pláště, nemocniční lůžka a operační sály. Dominikův příběh zaujal dramaturgyni Jaroslavu Švárovou a Alenu Maršálkovou, reportérku pořadu Proti srsti.

"Problém tkví v tom, že léčba popálenin přivodila Dominikovi rozsáhlé zdravotní potíže, a proto je nutná transplantace jater," říká reportérka Maršálková. "Je to případ, který se může přihodit každému, stačí malá nepozornost a dítě si způsobí malér. Rodiče Dominika teď svádějí největší boj se systémem - pro to, aby mu umožnili operaci v zahraničí." V úvahu připadá Hamburk, kde je prestižní medicínské centrum specializované právě na tyto operace. Rodiče by to ovšem stálo pět milionů korun.

Faktem je, že transplantace jater se provádějí také u nás. Dominik je však ještě moc malý, rodiče se bojí, že přes všechnu špičkovou péči našich lékařů není v České republice dostatek specialistů, kteří jsou schopni operaci u tak maličkého dítěte úspěšně provést. (Podle dostupných zdrojů se uskutečnily u dětí do pěti let čtyři tyto operace, dvě děti zemřely.)

"Nemůžeme se zbavit dojmu, i po zkušenostech z dosavadní léčby, že operace v Hamburku by byla pro syna větší jistotou," potvrzuje otec Vladislav Burda, který společně s manželkou požádal Nadaci Olgy Havlové o založení konta, aby prostřednictvím veřejné sbírky dali Dominikovi větší šanci na život.

"Dominik je teď navíc po dvou operacích hlavy, protože se mu nedokrvoval mozek, a tak se riziko zvýšilo." V důsledku těchto potíží se jejich syn, ač čtyřletý, vrátil mentálně na úroveň jedenapůl ročního dítěte. "Umí říkat máma, táta, napodobuje zvuky zvířat, ale jinak nemluví," přibližuje jeho stav matka Lucie, která je v domácnosti.

"Drží pochopitelně přísnou dietu, jen dušenou zeleninu, všechno bez tuku, nesmí jíst nic, co by ho nadýmalo." Pro ženu v kuchyni to znamená vařit více jídel - pro manžela a další dvě děti, pro Dominika zvlášť. Jeho den vypadá takto: ráno antibiotika, pak snídaně, šest sedm pilulek léků, procvičování motoriky, hry a podobně, rehabilitační cviky, oběd, spánek, znovu léky, hry na trénování mozku a těla, večeře, spánek.

"Mockrát jsme se k tomu okamžiku, kdy na sebe shodil friťák, vraceli," říká matka. "Ale čas nejde posunout zpět, můžeme jen napnout všechno úsilí k tomu, aby Dominik žil, a doufat."

K 1. prosinci bylo na kontě u nadace 535 229 korun, sbírka pokračuje dál. Čeká se také na další vyšetření, po zmíněných operacích hlavy totiž nepřipadá v úvahu, že by Dominik operaci podstoupil hned, jeho organismus by to nevydržel. "Nejhorší je, že se řada lékařů tváří, jako bychom Dominika polili tím friťákem sami," říká otec. "Dávají nám to najevo - jako bychom byli ti nejhorší rodiče... To se snáší těžko."

Co zbývá? Momentálně čekat, jak dopadne sbírka a vyšetření v únoru příštího roku. Do té doby je čas. "Také se mě to dotýká," připouští reportérka Maršálková. "Jakákoli reportáž s malým dítětem je citovka, ať chcete nebo ne. Jediné, co pro ně můžeme udělat, je alespoň náš pořad - pomoci jim touto cestou dát o sobě víc vědět." Dramaturgyně pořadu Jaroslava Švárová pozvala do studia k diskusi kromě jednoho z rodičů také lékaře specialisty a zástupce ministerstva zdravotnictví.

U Burdů se v každém případě snaží nesmutnit. "Doufáme, že budeme s Dominikem doma, že nestrávíme svátky v nemocnici," věří otec. "Uděláme filety, bramborový salát a kuřecí řízky - pro syna, kvůli dietě. Rozkrájíme jablíčka, pustíme si lodičky v ořechových skořápkách se svíčkami v umyvadle. Vždycky jsme měli umělý stromeček, letos ale obstaráme živý," soudí maminka. "A co pro Dominika pod stromeček? Autíček má spoustu, nosí mu je děti z obce a jiných škol, ale přeje si vláček. Tak to bude asi něco takového..."

I vy můžete změnit Dominikův osud.

Číslo jeho účtu je 397655004/0400, VS 010406.

Připravila Jana Podskalská

Zdroj: TÝDENÍK TELEVIZE Č. 51/2005