Znáte ty dámy, co si knihy omotávají vánočními balicími papíry nebo novinami, aby spolucestující v autobuse nepoznali, že čtou Lenku Lanczovou. I když je jim padesát a knížku ukradli nejmladší dceři. Možná k těm dámám patříte i vy.

A ne možná – ale určitě – se nemáte vůbec za co stydět. Markéta Holanová, doktorandka v oboru česká literatura na Filozofické Fakultě Univerzity Karlovy v Praze, vede na své alma mater semináře literatury pro ženy od doby jejího vzniku po současnost. Říká, že studentkám nerozmlouvá červenou knihovnu. Když s jakýmsi studem přiznávají, že se románům pro dívky nevyhýbají, Holanová je uklidní: Potenciální literární historik a kritik přece dobře ví, co má v rámci studijního plánu číst. Je to Homér, Zola, Proust, Kafka, Kundera, Hrabal, Páral... Padesát odstínů šedi, harlekýnky a lanczovky, to je četba jaksi navíc a pro zábavu. A rozhodně ne ostudná.

Jde zkrátka o formu odreagování v dnešní uspěchané době. Berličku, jak se z toho nezbláznit. Někdo vyrazí po celodenním kolotoči na jedno. Někdo jde s kamarády do kina. Jiný si jde dobít baterky do posilovny nebo na tenis. Další sleduje Ulici nebo Vyprávěj. Vy si s klidem vezměte do ruky Lenku Lanczovou, Stanislava Rudolfa, Rosamunde Pilcher nebo Jackie Collins. A tentokrát klidně bez novinového obalu. Není na tom nic trapného – máte to potvrzené dokonce od akademické půdy. ☺