Záslužný filmový počin Silvie Dymákové Šmejdi (2013) poukázal na specifický druh týrání. Následovala masová medializace tohoto problému. Ale ještě to bude běh na dlouhou trať…

Prohlídka chráněného zámku. Oběd zdarma a jako dárek šiška salámu. Zdravotní plán na míru. Zábavný program. Těmito hesly, ať už je konkrétní znění jakékoliv, chtějí jejich autoři říct jediné: Speciální nabídka! Jen nyní a jen pro Vás! Ano. Speciální nabídka, jak si nechat ublížit a obohatit hyeny převlečené za prodejce.

Silvie Dymáková, která za snímek získala Českého lva 2013 v kategorii Nejlepší dokumentární film, říká, že film nebyl plánovaný. Měla strach o babičku, která na předváděcí akce jezdila. To, co postupně zjistila, předčilo její nejhorší očekávání a uzrálo v ní přesvědčení, že s problémem se musí ven. Zapálení pro věc se brzy přeneslo na ostatní, zejména na psycholožku Romanu Mazalovou a tým spolupracujících právníků.

Štáb měl často problém se na akci dostat. Vychytralé firmy, jejichž součet činil v čase natáčení snímku kolem pěti set, cílí totiž výhradně na lidi se znaky mentálního postižení a na staré spoluobčany. Proč? Jsou snadno zmanipulovatelní. Zapomínají. Neumějí říkat ne. Nechtějí vypadat jako lakomci. Obchodní techniky těchto firem jsou pak z 80 % protizákonné. Prodejci však ovládají různé kličky, takže právní ošetření je problematické.

Oproti tomu snadné – nikoliv samozřejmě pro seniory, kteří absolvovali několikahodinovou masáž mozku – je již zmíněné manipulativní jednání. Prodejci opovržlivě kritizují posluchače, že je ani evidentní zdravotní indispozice nepřimějí „pustit korunu“. Často volí komplikované slovní obraty a komplikovanou syntax, úzce speciální terminologii, nezřídka také mají ve své aktivní slovní zásobě slova, která si sami vymýšlejí. Je to proto, aby o sobě senior začal pochybovat – nejsem schopen sledovat vývoj jazyka, nedokážu určitě ani samostatně nakupovat, musím si nechat od odborníků poradit.

Podívejme se na konkrétní výsek z filmu: „Vy máte jako dárek ode mě mixer, merino deku a indukční plotýnku. A to neplatíte. Ale tuhle deku vám nemůžu dát jako dárek. Tahle deka stojí 14 999 Kč a tu chci jedinou zaplatit, abyste mi dokázali, že něco málo umíte dát.“ V krátkém proslovu prodejce najdeme hned několik manipulativních technik. Bohužel, snímek dále ukazuje, že výjimkou nejsou ani výhružky: „Když si nic nekoupíš, nedostaneš oběd a dostaň se domů, jak chceš.“ Ne zcela raritně dochází i k fyzickému napadení.

Dokument není letošní, není ani loňský, ale rozhodně nejde o příslovečné „loňské sněhy“. Téma je bohužel aktuální a nadčasové. V závěru snímku se u fotografií poškozených osob píše třeba o Anně toto: „Nechce být sama. Na prodejních akcích nakoupila zboží za více než 200 000 Kč.“ Popisek u Václava říká zase: „Nechce být sám. K výletům stále přemlouvá kamarádku Danu.“ Co můžeme udělat my? Informujme rodiče a prarodiče o dění ve světe. A hlavně, i přes tlak, který na nás vyvíjí dnešní doba, nikdy nedopusťme, aby se cítili sami.

Michaela Kašičková