Každý jsme navenek jiný, ale uvnitř během svého života řešíme někdy stejné duševní problémy. Ať už jde o otázky podstaty bytí či nebytí, štěstí a neštěstí či lásky a nenávisti. Několik takových životních příběhů o vnitřním světě najdete v knize z oblasti psychoterapie s názvem: Nepřítel v mém pokoji, která vyšla před časem v nakladatelství PORTÁL. Jejím autorem je Yoram Yovell.

Kniha se kromě jiného také dotýká psychologických problémů vztahujících se ke specifické situaci Izraele: traumat, různých druhů strachu, smrti mladých lidí, utrpení rodičů nad ztrátou dětí a hledání identity. Nenajdete v ní jen teoretická pojednání. Je to vyprávění o lidech, pacientech i o autorovi samotném, který jen občas do příběhů vplétá svá teoretická vysvětlení a někdy text opatřuje poznámkami s relevantním teoretickým materiálem.

Ne všichni jsme schopni se poprat se všemi stavy naší duše sami. A tak přicházejí na řadu odborníci a terapeutická sezení. Pomáhají nám najít cestu zpět z naší domnělé slepé uličky.

Publikace je psána pro čtenáře se zájmem o beletristické zpracování příběhů o psychoterapii, ale bude přínosná i pro odborníky z oboru psychologie a psychoterapie jako doplňková četba k odborné literatuře.

O autorovi:

Yoram Yovell se narodil v Jeruzalémě, vystudoval medicínu na Hebrew University v Jeruzalémě a doktorát z neurobiologie získal na Weizmannově institutu v Rehovotu(Izrael). Jako doktorand působil u prof. Ericha Kandela, v jehož laboratořích se věnoval výzkumu molekulárních mechanismů v učebních a paměťových procesech lidského mozku. Psychiatrickou praxi získal na Columbia University v New Yorku, kde dokončil psychoanalytická studia. V současné době je ředitelem traumatologického centra na School of Social Work na Haifa University a docentem na Hebrew University Hadassah Medical School v Jeruzalémě.

Ukázka z knihy:

Odkud se vlastně bere smysl života? Vychází vždy z našeho nitra, z naší duše. Každý člověk ho musí nalézt sám pro sebe a smysl života se v jeho průběhu mění. Nemůžeme-li dát svému životu žádný smysl, pak nám připadá prázdný. Místo aby byl hledáním naplňujících prožitků, stává se pouhou řadou obtížných úkolů. A tehdy se štěstí vytrácí.

Co však našemu životu propůjčuje význam? Mnozí lidé vidí smysl svého života ve vztahu k milovanému člověku. Snad proto přijímáme fenomén smutku. Po smrti milovaného blízkého člověka nejsme schopni vést takový život jako doposud a propadáme na čas žalu. K normálnímu životu se navracíme jen pomalu a postupně.

Jiní lidé nacházejí smysl života (a smrti) ve vztahu k Bohu; proto ve všech náboženstvích hraje otázka smyslu života důležitou úlohu. V každém případě si však tuto existenciálně základní otázku musí zodpovědět každý sám za sebe.