Dnes se považuje za nesporné, že dítě před narozením vede intenzivní duševní život. Má sny, emoční reakce, vnímá všechny smyslové podněty, pamatuje si je a také je kognitivně zpracovává, utváří si vztah k matce a otci. Řada experimentů prokázala, že novorozeně rozeznává podněty, kterým bylo vystaveno v průběhu těhotenství, a adekvátně na ně reaguje.
Stimulace plodu
V 60. letech 20. století newyorský psycholog Salk provedl výzkumy prenatálního imprintingu z krve matky pulzující placentou. Identifikoval ukazatele změn chování plodu. Neuroanatom Marion Diamondová z Kalifornské univerzity Berkeley zahajuje výzkum trvající třicet let, dokazující, že podnětné vnější prostředí mění u potomků krys fyziologii mozku a zdokonalují jejich schopnost učení. 1962 Montagu: Prenatální vlivy shrnuje stále rozsáhlejší informace o životě plodu. 70. léta přinášejí technologie monitorování procesů v těhotenství včetně fotografických zobrazení, zvyšuje se zájem veřejnosti o život před narozením.
Prenatální psychologie vstupuje na pole vědeckých disciplín roku 1971: první profesionální organizace založena ve Vídni, o deset let později v Torontu. Rodiče na celém světě přikládají reproduktory na matčino břicho, plod se pohybuje a stimulace na něj má pozitivní vliv. Psycholog DeCasper z Univerzity North Carolina prokázal, že novorozeňata dávají přednost hlasům, které slyšela ještě před narozením a upřednostňují hlas matky.
Teorie učení před narozením
Vysvětlení tohoto jevu bylo poprvé učiněno v roce 1982 Brentem Loganem, který jej označil za teorii "před-učení" V této teorii úbytek mozkových buněk v mozku plodu, jež ke konci prenatálního období nabývá na intenzitě, může být zpomalen působením na plod z okolí ve formě akustické stimulace.
Výsledkem je posílený nervový vývoj, přesný opak retardace. Poté, co bylo hydrofonem zjištěno, že většinu zvuků v matčině bezprostředním okolí vnímá i plod, ačkoli byly nastaveny na 30-35 decibelů, a že konstantní "akustický objem" v děloze dosahuje až 95 decibelů (!!), autor v roce 1986 přikročil k administraci určité akustické stimulace každodenně několik hodin. Tato administrace probíhala v rámci pilotní studie zahrnující dvanáct dětí (včetně dvojčat). Výsledky byly potvrzeny v následných kontrolovaných studiích.
Výsledky: Biochemický či elektrofyziologický efekt prenatální stimulace na buněčné úrovni může být doložen neobvykle velkou porodní délkou, váhou a obvodem hlavy. Děti bývají častěji donošeny. Překvapivě mezi dětmi, které absolvovaly program Baby Plus, nebyl referovány žádné tzv. lehké mozkové dysfunkce – hyperaktivita, poruchy pozornosti, učení apod. Trénink rytmicity mozkových frekvencí je nejslibnějším účinkem, který bude třeba dále zkoumat. Trénink vede (dle referencí rodičů) k dětem nejenom nadaným a schopným učení, ale hlavně pohodovým, dobře sociálně adaptovaným. Prenatálně stimulované děti jsou vývojově napřed a tento náskok se s jejich věkem zvětšuje.
Komercializace tohoto přístupu byla zahájena v roce 1989 a dosud se na všech kontinentech narodilo přes 100 000 takto stimulovaných dětí ze všech socioekonomických vrstev společnosti z USA, Ruska, Číny a dalších zemí včetně ČR. Nejstarším dětem je nyní 16 let. Nejnovější prostředek byl vyvinut v Prenatal Institute s obchodním názvem BabyPlus. Jedná se o malou mikročipovou jednotku umístěnou v oděvu nebo nylonovém pásu na břiše matky. V současné době na trhu žádná jiná technologie stimulace plodu není. Klinické experimenty provedené nezávislými výzkumníky stále ověřují původně zjištěné pozitivní účinky a dosud nebyly zjištěny žádné negativní vlivy.
Prenatální učení u nás
V USA je prenatálně stimulovaných dětí přes 60 000. V České republice se první BabyPlus narodilo v roce 1999, nyní (prosinec 2005) je u nás asi 3000 dětí, které absolvovaly učení před narozením pomocí programu Baby Plus.
Neurolog profesor Faber uvádí:
Učení je programování mozku. M. Jouvet charakterizoval paradoxní spánek jako genetické programování mozku. Přes tuto endogenní potřebu paradoxního spánku pro vývoj prenatálního mozku, lze využít paradoxní spánek i pro "exogenní učení". A toto se právě děje pomocí zevní stimulace, kdy se břišní stěna matky stimuluje rytmickými zvuky, frekvenčně odlišnými od rytmu matčina srdce. Výzkumy ukazují, že takto narozené děti jsou emočně stabilnější a mají vyšší IQ. Myslím, že je to metoda je neškodná a stimulace je tak "fysiologická", že je organismus dítěte schopen si ji vykompensovat, ukáže-li se nevhodnou."
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.