Jako družička na bratrancově svatbě jsem poznala velkou lásku. Stačil hluboký a opětovaný pohled do očí, stisk ruky, pěkné slovo s úsměvem a láska byla na světě. Plachá, něžná, vroucí, ale i slepá. Dělila nás velká dálka, a to byla jediná překážka. Voják z povolání za mnou nemohl často jezdit, ale každý týden psal, jak se mu moc stýská. Neviděli jsme se přes půl roku, nastala doba prázdnin a já se rozhodla, že svého Honzu překvapím.

V poválečné době nebylo autobusové spojení, vlaky měly zpoždění, mě však daleká cesta z malé valašské dědinky neodradila. Cestu mi krátila touha po setkání s milým. Věděla jsem, že se vrátil ze cvičení a je u útvaru. Postěžoval si, že má moc práce, která mu brání, aby se za mnou rozjel. Po páté odpoledne jsem byla v Českých Budějovicích. Trochu jsem se podivila, když mi na vrátnici mladý vojáček sdělil, že jeho nadřízený, můj milý, je na vycházce. "Však nevěděl, že přijedu, nemohl mě čekat," omlouvala jsem ho v duchu. Těžkou kabelu s proviantem jsem nechala pod dozorem vojína a šla jsem ven, čekat milého. Přestože bylo pozdní odpoledne, červnové slunko dotíravě pálilo. Postavila jsem se do stínu, abych dobře viděla, kdo prochází branou, a chystala jsem se na Honzu vybafnout. Na chvilinku jsem zavřela oči a představila jsem si, jak mě láskyplně objímá, líbá a diví se, že jsme spolu.

A můj idol právě přicházel. Jenže, nebyl sám! Doprovázela ho dívka ve vysokém stupni těhotenství. Zastavili a líbali se. Přepadla mě úpěnlivá úzkost. To nemůže být on, to by neudělal! Nevěřícně jsem se došla přesvědčit až k nim. Byl to můj milý. Chtělo se mi plakat, volat, řvát: "To je můj Honzík, chodíme spolu téměř dva roky. Můj, můj, můj!" On se ale ke mně neznal, slovíčko nepověděl, byl zmatený a zapřel mě.

Svět mi najednou zčernal, sliby zhořkly, naděje zemřela. Zoufale jsem se dala na útěk k nádraží. Ani dnes, po tolika letech nevím, jak jsem se dostala k ránu domů. Zakrátko mi přišel kratinký dopis se známým rukopisem:

Milovaná, nikdy na Tebe nezapomenu. Prosím, odpusť mi. Honza.

Nezatrpkla jsem však, za tři roky jsem se vdala a odešla z rodného kraje a o své lásce jsem už nikdy víc neslyšela. Zůstala mi na něj jenom vzpomínka.

Zajímá vás, co prožívají ve svém životě jiné ženy? Co je těší a co trápí? Jak řeší své problémy, jak se vyrovnávají s nevěrou, jak vychovávají své děti? To vše najdete každý týden v časopisech plných skutečných životních příběhů NAPSÁNO ŽIVOTEM, ČAS NA LÁSKU, ŠTĚSTÍ A NESNÁZE.

Navíc vás čekají i dobré rady MUDr. Plzáka, skvělé tipy na hubnutí, úžasné recepty pro všechny kuchařinky, křížovky i soutěže o bezva ceny.