Autor: Dagmar Žurková
Déšť
Déšť tiše dopadá na střechy domů,
kapičky stékají po římsách dolů
takty se mění a rytmus nemají
to šumění deště jako by potají,
potají loudí po milencích vášně
oni je neslyší a tváří se zvláštně
beze slov čekají schoulení v klubíčko
až ten déšť přestane a vyjde sluníčko
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.