Bílý kocour

Lásko, má lásko,

přijdi blíž,

lásko, má lásko,

uvidíš,

že nejsem jenom šedá myš.

Jsi velký bílý kocour, zdá se

a rozhlížíš se stále - zase,

skloň hlavu dolů,

uvidíš

- a nebude tam šedá myš...

Jsem malá bílá něžná kočka,

teď vidíš mě,

já vidím tebe,

při zemi nejsou jenom myši,

ale i malé kočky slyší,

jak voláš: "Lásko!" do výšky

a sedíš přitom u knížky.

Slzy ti zvolna padají,

jak chodíš smuten

po kraji

a rozhlížíš se do daleka...

A nevíš, že i sem tam spadnou

do mého bílého kožíšku...

Chci zavolat tě: "Koblížku,

nekutálej se na kraj světa,

jsem blízko, ty mě nevidíš

- a nebo jenom šedou myš?!

Jdeš smutný, unaven...

hlavu skloníš,

vzdáváš to, už nic nedohoníš,

dáváš si hlavu do dlaní

- a najednou je svítání,

u tebe sedí bílá kočka

a ty si říkáš: "Počkat, počkat,

tebe jsem hledal celá léta,"

v hlavě ti běhá tahle věta,

ale ty sedíš,

koukáš níž...

"Kocourku, už mě uvidíš?"

Tvé oči se ti rozzáří

v tvém srdci vládne předjaří

a láska duši zahřeje...

vezmeš mou tlapku...

dobře je.