Autor: Pettya

Noční nebe

Stojím často v noci plné hvězd a dívám se na nebe,
hledám  Tvou tvář hledám tam tebe.
Snad jsi z hvězd utkaný a Tvé oči tam uvidím,
jak krůpěje slz na tváři nebeské.
Tak blízko je nebe v noční tmě,

tak sáhnout si chci na jednu z hvězd.

Stoupám na špičky natahuju ruku,

v marnosti dlaň zatínám v pěst.
Jak mylný pocit to byl, jak vzdálený je vesmír sám
A náhle vidím padat hvězdu, vidím jak stéká po nočním nebi,
jako slza z koutku oka padá někde do tmy, ale kam?
A já stojím  a zem vsaje moje slzy,
pláču, neboť ty jsi tam a sám.

Snad se díváš na mě z těch hvězdných výšin a chráníš život můj,
ještě nedávno, jak ten čas letí, byl život můj tvůj,
a tvůj můj.
Jak naivní byla tato jistota, jako snaha dotknout se hvězdy,
pak paní smrt přišla a odvedla si tě navždy.
Proto hledím do nočního nebe a hledám stále Tvou tvář,
hledám stále Tebe.