Dolomity, převážně vápencový masiv Italských Alp, označil uznávaný architekt Le Corbusier za nejkrásnější architektonické dílo světa a UNESCO je zařadilo mezi chráněné přírodní památky.

Bílé romanticky rozeklané štíty, které se západem slunce zbarví do červena (tento jev má italský název enrosadira a váže se k němu legenda o králi Laurinovi a jeho dceři Ladině, kterou unesl princ Latemar), nejsou jen rájem horolezců a vysokohorských turistů. Mnoho nádherných výletů tu uděláte i na kolech horských, stejně jako trekkingových, je tu i řada kulturních zajímavostí, příležitostí k wellness. Krásnou dovolenou tu mohou prožít i rodiny s dětmi.

Víte, jak se dojí kráva?

Viděli vaši potomci, jak se dojí kráva, krmili někdy králíky, ochutnali čerstvě snesené vajíčko? V Agritur Majon da Mont ve Vigo di Fassa tuhle zkušenost určitě získají. Filippo a Elisa Rasomovi si vloni v červnu otevřením této eco-friendly postavené farmy splnili svůj sen. Šťastná je tu i jejich dvouletá dcera Sofie, stejně jako děti hostů. I dospělí si tu báječně odpočinou. V pokojích zařízených postaru poctivým dřevěným nábytkem s výhledem do lesa nebo na louku lemovanou panoramatem hor v absolutním tichu se například nádherně spí. A když ráno sejdete ke snídani, čekají vás tu Elisiny domácí marmelády a jogurt, čerstvé mléko, domácí štrúdl i linecký koláč… Převážně z  vlastních surovin nebo od okolních farmářů připravují v Majon da Mont (ladinsky Dům v horách) i obědy a večeře. Na kvalitě jídla si ti zakládají stejně, ne-li víc, jako na ekologickém vytápění dřevem neb o na ohřevu vody solárními panely. A polenta, sušenými fíky plněné taštičky nebo kulaté knedlíky – canederli, ladinské speciality jsou tu opravdu výborné.

Horalská kuchyně

Ladinové, etnikum žijící v pěti údolích Dolomit, si dodnes uchovalo svůj jazyk pocházející ze starověké obecné latiny. Je jejich zásadním kulturním poutem (v severoitalských autonomních provinciích Trentino a Alto Adige je vedle italštiny a němčiny třetím oficiálním jazykem). Specifická je i ladinská kuchyně. I když Ladini jsou horalové a jídlo jim mělo hlavně dodat energii, najde se v ní spousta lahůdek. A na mnohých statcích (maze), horských útulnách (rifugio) nebo salaších (malga) se jí skvěle. Michelinský průvodce doporučuje zastavit se i na chatě Rifugio Fuciade v průsmyku San Pellegrino. Širokou, pohodlnou cestu zvládnou i rodinky s malými dětmi v kočárku, cyklisté pohodáři, senioři i ti, kdo toho moc nenachodí. Po asi 45 minutách cesty lesem se před vámi otevře údolíčko kolem dokola lemované rozeklanými štíty „bledých hor“. Na zelených pastvinách jsou malebně roztroušené seníky (ladinsky tobia), ve kterých si potomci pastevců zřídili chaty (baita). Vidět jsou i stezky do sedel, které zdatnější turisty mohou dovést až do Canazei i do dalších údolí. Ti, kteří se na Fuciade chtějí podívat svrchu, ovšem mají čas napít se leda výborné vody z některé studánky před chatou, což by byla velká škoda. Nádherný pohled na horská panoramata totiž povýší na nezapomenutelný zážitek typická ladinská jídla. I Trip Advaisor radí túru raději odložit a vychutnat si aspoň ukázku z jídelního lístku horské chaty, která patří k nejhezčím v Dolomitech.

Náš sýr, náš špek

Za dobrým jídlem a pitím vede v údolích Dolomit desítek cest. Na výrobu sýra do Caseificio Sociale Val di Fassa v Pera di Fassa se můžete dokonce jet podívat autem. Průvodkyně začne exkurzi pohádkově: jak se dělá sýr, prý vysvětlil prvním lidem, kteří se někdy v době kamenné usadili ve Val di Fassa, divoký lesní muž Salvan. Při prohlídce i při závěrečné ochutnávce v prodejně musíte uznat, že se to naučili dobře. Erem, který v Caseificio Sociale Val di Fassa vyrábí sýry už 50 let, nám ukazuje, jak si člověk „vyhraje“ s jediným bochníkem zdejšího nejtypičtějšího sýra Cuore di Fassa (ladinsky Cher de Fascia). Staleté zkušenosti, poctivá ruční práce i hrdost na místní dobroty „koření“ i další sýrové lahůdky jako je třeba Puzzone di Moena (Smraďoch z Moeny), zrající sýr Ubriacone (Opilec), do kterého se přidává místní červené víno Teroldego nebo i sladký čerstvý sýr se sušeným ovocem, posypaný skořicí.

Místní, ať už jsou to „čistí“ Ladinové nebo naplavenina z jiných údolí Dolomit, jsou pyšní na všechny své tradiční potraviny. Označují slovem je často slovem „nostrano“ – náš. Náš sýr, naše pálenka grappa a hlavně náš špek. Ten z rodinné farmy La Vaca Negra tu vyrábějí z masa vlastních prasat tradiční metodou, tak to dělali otcové a dědové. Nedávno ale vyzkoušeli inovaci – neuzenou slaninu pancettu vyrobili z líček a pikantně okořenili. V Malga Aloch – restauraci, která je součástí podniku a kde si lze i typické výrobky a suroviny koupit –je tahle „jejich“ pancetta velice platnou součástí předkrmových talířů.

Hvězdné tradice

Špek, pochopitelně ne servírovaný „po farmářsku“ na prkýnku, ale sofistikovaně zabudovaný mezi předkrmovými lahůdkami nemůže chybět ani v michelinskou hvězdou oceněné restauraci El Chimpl – Tamion ve Vigo di Fassa. Od „amuse bouche“, jednohubek, které mají „pobavit pusu“ než přinesou objednané jídlo, přes předkrm (taštičky, ladinsky ciajoncie), hlavní jídlo (například jehněčí krk s pečeným lilkem), dezert (ve kterém hlavní roli hraje lesní ovoce) až k neočekávanému, ale velmi milému závěrečnému „sbohem“ z kuchyně (například v dřevěném jablku schovaná „jablíčka“ z bílé čokolády plněná mraženou jablkovou dření) tu všechno odkazuje na kořeny ladinské gastronomie. Na místní suroviny, na zvěř z okolních lesů, na zdejší nádhernou přírodu. Bílé štíty Dolomit, louky plné pestrých květů pod nimi, na  modré vody horských jezer i křišťálových potůčků…

Stojí za to si tohle všechno vychutnat.

ef

Val di Fassa v číslech

* 20 km – přibližná délka údolí

* 3 342 – nejvyšší bod, vrcholek ledovce Marmolada - ledovce v Dolomitech

* 7 – počet obcí v údolí, které začíná městečkem Moena a přes obce Soraga, Vigo, Pozza, Mazzin, Campitello končí v lyžařům známém středisku Canazei

* 550 000 – tolik lůžek v hotelích, na agrofarmách, penzionech, horských chatách, apartmánech a kempech obsadit turisté

-------------------------