„Co jsem provedla, že jsem tak potrestaná?“ zeptala se mne jedna dvanáctiletá holčička.

„Potrestaná? A čím?“ divila jsem se naoko a doufala, že nebude chtít v rozhovoru pokračovat.

Bohužel chtěla.

„No tím, že nemám mámu!“ řekla, jako bych byla úplně hloupá, když jsem to nepochopila sama.

„Ale ty máš mámu...“ zašeptala jsem. Jsem přesvědčená o tom, že dětem se nesmí lhát, i když je realita jakkoliv tvrdá.

Zavrtěla hlavou, prudce a naštvaně se ode mne odvrátila, přidupla si a vzlykla: „To není moje máma, museli mne jí podstrčit v nemocnici. Kdyby byla moje máma, tak by mne měla ráda, tak by mne sem nedala, tak by za mnou do domova aspoň jezdila...“ vyrážela ze sebe a vzlykala. V očích ale neměla žádné slzy. Znám ji už nějaký čas, vím, že skoro nikdy nepláče. Možná, že už své slzy všechny vyplakala.

Objala jsem ji, pevně přitiskla k sobě a cítila, jak se její tělíčko chvěje. Přivinula se ke mně jako břečtan, doslova nasávala teplo a doteky... „Vem si mne...“ zašeptala skoro slyšitelně.

Lekla jsem se. Přesně této věty se bojím, když se setkávám s dětmi z dětských domovů. Bojím se toho, že se na mne upnou, jako na spojku, nitku, most pojící je s dosud nepoznaným světem, s rodičovskou láskou, s rodinou.

Vím, že tyto děti mají v dětských domovech základní péči, hmotné zabezpečení, že pro ně jejich vychovatelé dělají, co mohou. Dětem přesto chybí rodina, láska, péče jednoho konkrétního člověka.

Zbaběle jsem se tvářila, že neslyším... tolikrát jsem jí to vysvětlovala. Marušce, Pavlíkovi, Věrce, Radkovi, Zdeničce i desítkám dalších. Nemohu si je všechny vzít domů. A proto si nemohu vzít žádného z nich.

Ale co mohu, a co také udělám, je, že se budu zajímat o jejich osudy, že se budu podílet na tom, abych získávala sponzory pro dětské domovy, abych se s dětmi vídala o prázdninách na letních táborech, na besedách, abych je navštěvovala.

A víte, že to může každý z Vás?

Nevíte, kde takové děti hledat?

Zadejte do kteréhokoliv vyhledávače na internetu heslo: “dětský domov“. Najdete je postupně všechny v ČR, jsou jich desítky. A v nich žijí stovky a tisíce dětí, které jsou vděčné za každou maličkost, dáreček, dobré slovo... nabídněte jim ho. Stačí jen dětský domov kontaktovat. Na mnoha webech najdete také příběhy dětí, jejich přání či záznamy z aktivit domovů.

Nezapomínejte, moře je také celé z malinkatých kapiček vody... nabídněte takovou kapičku, když nás bude hodně, může z toho být krásné moře pro děti, které jsou potrestané, přestože nikdy nic neprovedly.