Stále více se setkáváme s lidmi na okraji společnosti, kteří potřebují odbornou pomoc. Ať už se jedná o bezdomovce, nezaměstnané, rizikovou mládež, lidi staré a umírající, či týrané, zanedbávané a zneužívané děti, osamocené rodiče, rodiny v rozvodu, zdravotně znevýhodněné či duševně nemocné.

Nejen odborné pracovnice, ale i studentky a laickou veřejnost zajímající se o tuto sociální problematiku a práci s konkrétními ohroženými skupinami jistě potěší nová publikace Oldřicha Matouška, Jany Koláčkové a Pavly Kodymové Sociální práce v praxi, se kterou přichází nakladatelství Portál.

Jak autor uvádí, „každá ohrožená skupina má zvláštní potřeby, práce s ní vyžaduje speciální znalosti a dovednosti, zvláštní druh praktického tréninku a supervize.“ V jednotlivých kapitolách jsou podrobně vymezeny charakteristiky těchto skupin a daného problému, principy sociální práce a možnosti současné péče a služeb o konkrétní skupinu osob v rámci naší legislativy. Autoři se nevyhýbají žádným problémovým skupinám dnešní společnosti. Rozsah knihy je proto obdivuhodný. Samostatné kapitoly jsou věnovány práci s uprchlíky, prostitutkami, pachateli trestných činů, uživateli drog i práci s lidmi s mentálním postižením a dalšími.

Obsáhlá a přehledně zpracovaná publikace je přínosem také pro dobrovolníky, protože sociální práce u nás mezi neprofesionály nemá tak dlouhou tradici a tento obor se u nás rychle rozvíjí a zasahuje stále více osob. Také lidé řešící některé vlastní osobní problémy či těžkosti ve své rodině či okolí v ní mohou najít poučení, i když se profesně sociální prací přímo nezabývají.

Ukázka:

Proces resocializace neboli obecněji odchodu z prostituce je možné popisovat jako typické cesty závisející na tom, co klientka sama od svého působení ve světě prostituce očekávala a jaké má zdroje – v nejširším slova smyslu – má během odchodu z prostituce k dispozici.

Existuje řada důvodů, proč ženy a dívky chtějí s prostitucí skončit. Může to být špatné zacházení ze strany pasáka nebo majitele klubu, únava a znechucení, pocit ohrožení i to, že její dítě dospěje do kritického věku okolo šesti let a ptá se: „kam chodí maminka každý večer? Proč není s námi?...

Pokud se klientka se svým přáním svěří, či dokonce požádá o pomoc, je dobré, aby se pomáhající agentura, resp. její pracovník zaměřili na sféru budoucí práce. Žena totiž většinou nežije s partnerem , jenž by byl schopen ji uživit.Je dobré vycházet z předpokladu, že pro ni bude nejlepší, bude-li spoléhat sama na sebe. Režim, smysl pro povinnost, disciplína, dochvilnost apod. – to jsou postoje a návyky, které si musí osvojit, pokud chce aspoň krátkodobě uspět v zaměstnání...