Jsi divoká jak Ostravice

Jsi divoká jak Ostravice

a vymíláš mě z kořenů.

Chytá mě závrať, motolice,

kdykoliv jenom vzpomenu

na rytmus tvého dechu.

- jak prudký proud se oddal spěchu,

vzdor přírodě chce téci nahoru,

do kopce, dychtí k vrcholu.

A tvoje tělo ve vzporu

či v zápasnickém úpolu

jej lačně následuje...

...dokud s výkřikem

nepropluje.

Vysoko nad světem

se změní v línou řeku

a oddychuje rákosím,

pomalu přitahuje deku

o pohlazení zaprosí

rty, které mluví beze slov.

A opět připravena na výlov

se vrací voda ke prameni.

Jsi divoká jak Ostravice,

ač usínáš mi na rameni.