Občas máme potřebu analyzovat svůj život, naše činy a vztahy a pak se někdy stává, že se začneme utápět v pochybnostech o správnosti našeho chování vůči jiným i sobě. Můžeme se tak dostat do propasti, ze které pak někdy jen těžko hledáme cestu ven.

Také je rozdíl mezi tím, co cítíme, a co nakonec říkáme. Proto je psaný projev formou, která nás určitým způsobem uspokojuje a jsme schopni vyjádřit své pocity daleko přesněji, i když ovšem někdy s tím rizikem, že je okořeníme určitou dávkou fantazie.

V nakladatelství PORTÁL vyšla publikace s názvem Každý den o trochu blíž, kterou napsal Irvin D. Yalom, autor oblíbené beletrie s psychoterapeutickou tématikou a Ginny Elkinová (pseudonym), která byla v minulosti pacientkou jmenovaného I.D.Yaloma. Tehdy se dohodli, že jako součást terapie si budou oba psát deníky, které budou reflektovat jejich terapeutická sezení. A tak vznikla kniha, složená právě z obsahů těchto textů. Dá nám nahlédnout do způsobu jejich domluvy, poznáme jejich prožitky a následný rozvíjející se vztah mezi pacientkou a terapeutem.

Kniha určitě stojí za přečtení. Je plná zajímavých úvah a jistě osloví čtenáře se zájmem o psychoterapii, a to jak z řad odborníků, tak i z řad jejich klientů.

O autorovi:

Irvin D. Yalom je emeritním profesorem psychiatrie na Stanford University. Působí v soukromé praxi v Palo Alto v Kalifornii a v San Francisku. Je autorem řady monografií a učebnic, ale i beletristických knih s tématem psychoterapie.

Ukázka z knihy:

(z posledního dopisu od Ginny Dr. Yalomovi)

...Ve vaší pracovně jsem zírala do velkého prostoru, přecházela tam a zpátky v čase, nemohla se zklidnit. Teď jsem si jistá, že bych to dokázala, najít vaší tvář, a tak najít i svou tvář, a mluvit srozumitelně i být zticha.

Trhliny včerejška jsou zalátané. Má bolest je věčná, ale stejně tak mé štěstí. Ve vaší pracovně jsem odsypávala vtipy jako korálky růžence mezi prsty. Těšila jsem se z vaší pouhé společnosti (jež byla přirozená a laskavá), ale bála jsem se žít jako jiní lidé. Nechtěla jsem ve skutečnosti terapeutickou ordinaci, ale teplé hnízdo. Snažila jsem se vás zatáhnout do svého zimního spánku a bezmocného klidu. Nenechal jste mě, abych uspěla jen s přikyvováním nebo s předstíráním, že sním. Když zvítězilo vaše umění, oživil jste nás oba.

Kdykoli jsem se sbalila do klubíčka, vy jste mě rozbalil...