Iveta se ptá:

Dobrý den, před půlrokem jsem se seznámila s mužem,který krátkodobě pracoval v naší vesnici (cca 6 měsíců).Myslím,že naše vzájemná přitažlivost byla od počátku,avšak začali jsme spolu mít poměr teprve poslední měsíc a půl jeho pracovního pobytu.On mi říkal,že náš vztah bude na dálku,proto se mu trochu brání (nyní nás dělí asi 250 km),on pracuje na různých místech republiky.Jenže já jsem se do něho šíleně zamilovala.Naše rozloučení před odjezdem bylo dle mých pocitů vzájemně těžce prožívané. Odejel,neviděli jsme se již měsíc.Jsme v kontaktu telefonickém,převážně si píšeme smsky.Musím přiznat,že náš vztah tímto způsobem spíše udržuji já.Vždy jsem byla i jsem první kdo napíše nebo zavolá.On mě ujišťuje,že na mě neustále myslí,vzpomíná na mě,že mě má rád,a že za mnou momentálně nemůže přijet.Jenže já to už bez něho nemůžu vydržet,strašně se mi stýská a toto mu i dost naznačuji.Nevím,jsem zoufalá,obávám se,že tento vztah nemá perspektivu,ale nechci si to připustit.

Pěkný den, milá Iveto,

nevím tedy proč, ale tak trochu první, co mě napadlo, bylo, jestli pán není někde jinde zadaný - třeba ženatý, jestli má družku či přítelkyni a podobně... Ale to nepíšeš a ani to není zjevné a nejspíš to nebude přílíš podstatné. Jak sama uvádíš, jsi zamilovaná, sama se snažíš udržovat komunikaci, sama to nemůžeš vydržet a sama mu to naznačuješ. Jeho názor neznám, takže těžko mohu mluvit za něj. Je samozřejmě možné, že má opravdu tolik práce (a upřímně - pokud to tak je, vážil bych si toho, protože ne každý dnes té práce dostatek má - pochopitelně mám na mysli tu zaplacenou...), že se nemůže jen tak uvolnit a odjet 250km daleko, třeba má opravdu málo času a prostě cestovat tak daleko nemá možnost a to i kdyby moc a moc chtěl. No a napadá mne další otázka: nemůžeš přijet Ty za ním? To by přece taky šlo, ne? Nevidím na tom nic špatného, jak se říká: když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. Šlo by to tak? Když spolu komunikujete, můžete se zkusit dohodnout třeba na tomto řešení, jen Ti to nesmí pak připadat, že se mu nějak vnucuješ (a jemu samozřejmě také ne). No a vztah na dálku - ano, je hodně obtížný, ale je možný a vyžaduje oboustrannou disciplínu a dodržení vzájemných dohod a také smíření se s tím, že se prostě nebudete denně vídat a všechny ty společné hezké chvíle budete muset zkoncentrovat do pár okamžiků, kdy budete moci být spolu. Pomysli pak také na to, že byste třeba jednou chtěli založit pevný svazek (nemusí to být přímo manželství, ono se to dneska stejně už příliš nenosí...). Budete oba schopni se domluvit, že budete oba bydlet na jedné společné adrese a Tvůj muž bude vyrážet na pracovní týdny po celé republice a Ty na něj budeš doma čekat, až Tvůj milý se zase třeba na víkend vrátí domů a v neděli večer opět vyrazí ven a na celý týden pryč? Už jste o takovém plánu spolu mluvili? Jestli má váš vztah perspektivu, musíte zjistit oba dva společně sami, je to opravdu otázka jen na vás dva. Pokusil jsem se Ti naznačit, o čem přemýšlet a o čem se se svým milým pobavit, abyste došli k nějakému závěru a je jen na vás, jak s tím naložíte vy dva. Přeji vám oběma, abyste se dohodli, jak nejlépe dovedete a také hodně štěstí. :-)

Libor Skýpala