Lenka se ptá:

Zdravím všechny:-).Prožila jsem podle mě krásné manželství - 18 let, dokud jako blesk z čistého nebe - nepraskla manželova dlouhodobější nevěra, no spíš už vybudovaný nový vztah.Zhroutila jsem se a chovala jako idiot, léčila na psychiatrii, chtěla ho za každou cenu udržet doma (bydleli jsme půl roku v novém domku, který jsem spolu zbudovali)....což se mi podařilo. Zůstali jsme žít spolu, manžel přítelkyni opustil. Už jsou to 2 roky,dala jsem mu druhou šanci, ale nejsem šťastná a spíš se v manželství trápím... není to ono, náš vztah ochladl, nemáme si téměř co říct...je velký problém v komunikaci...a já do toho všeho někoho potkala. Někoho, kdo mi dává naději na nový život...Stýkáme se s přítelem půl roku a přítel chce, ať odejdu za ním. On je rozvedený a minulost má vyřešenou. Mám výčitky, protože jsem manželství před dvě lety chtěla za každou cenu udržet a teď uvažuji o rozvodu já...nevím jestli setrvávat v manželství nebo spálit mosty a začít nový život...manžela mám přes to vše stále ráda, přítele však miluji. Lenka

Pěkný den, milá Lenko, podle toho, co Ty sama píšeš: manžela máš ráda a přítele miluješ. Už sám tento fakt napovídá, co bys nejspíše měla udělat. Je ale podle mne důležité si uvědomit, zdali Tvá a přítelova láska je opravdová a trvalá. Sám za sebe mohu říci, že po svých zkušenostech a ve svém věku (je mi 45 let) vím, že to, co někdy člověk nazývá láskou a milováním, nemusí být až tolik pevné a trvalé. Některé vztahy se takto mohou jevit a může to být třeba i manželství, které je navíc ještě potvrzeno "papírem", ale přesto to ještě nemusí znamenat, že to je opravdové partnerství. A někdy nám zase něco jedinečného a výjimečného může proniknout "mezi prsty" a po nějaké době můžeme mít pocit, že se cítíme ochuzeni a že jsme ztratili něco, po čem jsme toužili, ale už se to nedá vrátit. Tvůj vztah s přítelem trvá půl roku, ale podle Tvých informací jsi dala "druhou šanci" (to ale není moc pěkné, že ano, dávat někomu v partnerství šanci, že...) před dvěma lety svému manželovi. Zvaž sama, zdali se prozatím nejedná o takzvanou fázi zamilovanosti, to bývá člověk docela slepý a nekritický k záporům svého objektu zamilovanosti (a vím dobře, o čem tu teď mluvím, spíše tedy píšu) a nevnímá ani připomínky svých přátel. Teď bude záležet jen a jen na Tobě, jak se sama rozhodneš. Zdali budeš lpět na majetku, který máš společný s manželem anebo se raději vydáš cestou nového vztahu s člověkem, kterého zatím až tak úplně neznáš. Jsi-li si jistá, že přítel je ten nový "pravý" (manžela sis také přece původně vážila a vzali jste se z lásky, že?), tak ty mosty prostě spal a vydej se novou cestou, jen budeš muset myslet také na to, že Tě čeká absolvování rozvodového řízení, dělení majetku, úprava péče o děti (o kterých tedy nepíšeš), které tak získají jiný režim života, buď bude daleko jejich tatínek anebo bude daleko jejich maminka (tedy Ty sama) a ještě pak zvaž, že v tom případě nejspíše nastanou na nejméně jedné straně vašeho původního vztahu určité psychické problémy s přijetím nové situace a s přijetím jiných lidí do blízkého okolí (Tvůj nový přítel, případná nová přítelkyně bývalého manžela, seznámení dětí s nimi atd..). Další možná varianta je také ta, že se se současným manželem dohodnete na úplné volnosti vztahu (to bych já osobně asi neunesl...) a budete žít tam, kde žijete, ale budete vlastně bez sebe a každý z vás bude mít svůj vlastní zcela nezávislý život a jediné, co vás bude spojovat, bude majetek a děti. Takže závěrem: Jsi-li si jistá, že takovou změnu uneseš a že takovou změnu unesou i vaše děti a pokud jsi si jistá, že to opravdu chceš, tak to udělej, změníš tím život nejen sobě, ale i dalším lidem ve Tvém okolí, ale za svůj život odpovídá každý člověk sám sobě a nikomu jinému, jen je vhodné nebýt při tom příliš bezohledný. Jestli cítíš, že to tak opravdu chceš, tak to udělej a řízni do toho tak, aby to bolelo co nejméně lidí okolo a dej se novou cestou ve svém životě, ostatně - žijeme jen jednou a život druhou šanci nedává, určitě ne tady mezi námi. Dokážu si představit vztah bez sexu (to jde zcela určitě), dokážu si představit vztah bez lásky (to je také možné), ale nedovedu si představit vztah bez úcty a respektu (to asi fungovat nemůže). Přeji hodně štěstí a hodně odvahy, odhodlání a také odpovědnosti.

Libor Skýpala