Autor: Pettya

Lásky síla

Choulím se ve tmě, jako laň zraněná ,

šíp zklamání a zoufalství zasáhl mé tělo,

a jed jeho pronikl do mé  duše, jsem unavená, jsem zmatená ,

pod ochranou tmy, přemýšlím zda se to vše stát mělo.

Zima svírá mě pevně ve své náruči,

cítím jak slábnu, jsem v jejím područí.

Vymanit se z těchto spárů, chtěla bych,

avšak spát v lůně země, láká mě více,

mráz smutku je již u kolen mých,

a stoupá výš a výš, a život skomírá jak plamen svíce.

Naděje stále ještě plápolá v hloubi duše mé,

láska v srdci zraněném, schovaná ve své síle nesmírné,

Myšlenka v samotě, na lásku, v koutku oka slzu stvoří

kde zmrzne jako perla ledová, k zemi spadne,

a srdce leč nechce se vzdát, plamen se v něm rozhoří,

zahřeje tělo, prosvítí tmu, a vše je jak za jasného dne.

Paprsek slunce dotkne se mé duše, osuší slzy mé

a já věřím že opět vstanu, a půjdu do všech směrů,

hledat sebe, taky tebe, a co je mé, bude i Tvé...